Bílý kvítek.

Růžena Jesenská

Bílý kvítek.
Tys bílý kvítek zvedl jednou, jenž utržen mi z ruky pad,’pad’, vím, upomínky také blednou, – však zvadlý máš jej v knize snad. Mě dojal ten tvůj pohyb rychlý, když zvedal jsi jej se země, a my jsme oba náhle ztichli, – – to vše dnes cítím dojemně. Já vidím padat kvítek bílý, mě omamuje vůně dech, a píseň, již jsme v ňadrech skryli, se vrací v tichých akkordech. Ach, co to bylo tehda s námi, že v nebe se nám měnil strop, že hvězdy plály nad hlavami, – mně líto je těch šťastných dob. 44 Ach, bylo v nás to nebe zlaté, to velké štěstí tajemství, jež uprchne, než hloub je znáte, než samo srdce o něm zví! 45
Básně v knize Konec idyly:
  1. ***
  2. Nejdřív mi to řekly hvězdy.
  3. Zdali ještě zpívám?
  4. Byl to polibek...
  5. Nikdo.
  6. Buď mým.
  7. Pověz mi...
  8. Má světnička.
  9. Tak smutně nedívej se!
  10. Vzpomeň si...
  11. Chtěla bych...
  12. Každou noc.
  13. Zas jednou.
  14. Pro písničky.
  15. Co velkého kdy člověk vykonal...
  16. Do komůrky.
  17. Jak dlouho ještě...
  18. Tam, kde slunce zapadá.
  19. Viděla jsem hory.
  20. Až se vrátíš.
  21. Chtěla bych jít...
  22. Kolik snův.
  23. V té mlze.
  24. Pět minut.
  25. To nejkrásnější tonutí...
  26. Vlaštovky.
  27. Jednu kytku...
  28. Díval jsi se...
  29. Spěte, oči mé!
  30. V lesy.
  31. Bílý kvítek.
  32. Pod okny.
  33. Na horách, v lesích...
  34. V zapadlém sadě...
  35. Roste ta má láska.
  36. Čekala jsem...
  37. Pověz...
  38. Nemohu sem přijít...
  39. Ach, jak ta má hlava bolí...
  40. Nemohla jsem...
  41. Jak ta voda...
  42. Nikdo tomu věřit nechtěl...
  43. My spolu stáli...
  44. Růžová skála.
  45. Nevěřím.
  46. Říjnová růže.
  47. Kdybych věděla...
  48. Ty nebes chvíle...
  49. Se stupňů svých...
  50. Můj stolek...
  51. Ze zimní zahrady.
  52. Jsou hvězdy.
  53. Já nemyslela na život...
  54. Nebeská záře plála v nás...
  55. Tys nebyl pastýř...
  56. Věčnosť.
  57. Spadne listi...
  58. Žaloby zmlkly...
  59. Epilog.