Věčnosť.

Růžena Jesenská

Věčnosť.
Co je věčnosť? Pro nás závrať pouhá a v ní do tmy padající atom života dnů řada krátká, dlouhá. Ví, kdo chápe onu závrať, na tom světě ať má štěstí nebo žal, že se stejně v neurčito řítí, aby bez závrati tady stál, v srdci klid, mír v duši musí míti. Odhodlanosť – snášet temné kříže, i hvězd ztrátu, sotva že se zjeví, i to štěstí, když se kmitne blíže a proč mizí, – srdce neví, neví, jen se třese, jako slzí proud, že v těch loktech, v nichž je věčnosť nebe – nesmí sníti, nesmí spočinout; – – a zas vidí člověk jenom sebe. 73 Jenom sebe a své bludné kroky – a to štěstí někde ve daleku, zatím dlouhé rychle mizí roky, jako šňůrka perel v lidském věku. Skutečnosť, jak jinou je než sen, přec sny šťastné ráda duše hostí, život jimi tak je vyzlacen, ač jsou jenom přechod k bezsennosti. Ať to štěstí bloudí sebe dále, svítí přec a nedá zablouditi, jen když v lásku provází je stále víra, v srdci klid, mír v duši nití. Závrať? Ne. Ta víc nás nezleká. Máme bod, jenž drží v rovnováze: je to práce hvězda odvěká, v její záři – zapadne se snáze. 74

Básně v knize Konec idyly: