To nejkrásnější tonutí...

Růžena Jesenská

To nejkrásnější tonutí...
To nejkrásnější tonutí, když Bůh se zraku zjeví, když láska blahem opájí, a člověk o tom neví. Když mizí všecky propasti, jsou všude hvězdy, kvítí, snů nekonečné stoupání – – a člověk hloub se řítí. Když rajská vůně omámí kouzelné krásy květem, že křídlo zdá se tělu růst – a člověk chodí světem! Když každý drobný lupínek je svatým z jedněch rukou, když pohled stačí na týdny – a člověk zmírá mukou. 36 Když chvíle k žití probouzí a srdce nezná jiné, než ono blahé tonutí, – – a člověk při tom hyne. – 37
Básně v knize Konec idyly:
  1. ***
  2. Nejdřív mi to řekly hvězdy.
  3. Zdali ještě zpívám?
  4. Byl to polibek...
  5. Nikdo.
  6. Buď mým.
  7. Pověz mi...
  8. Má světnička.
  9. Tak smutně nedívej se!
  10. Vzpomeň si...
  11. Chtěla bych...
  12. Každou noc.
  13. Zas jednou.
  14. Pro písničky.
  15. Co velkého kdy člověk vykonal...
  16. Do komůrky.
  17. Jak dlouho ještě...
  18. Tam, kde slunce zapadá.
  19. Viděla jsem hory.
  20. Až se vrátíš.
  21. Chtěla bych jít...
  22. Kolik snův.
  23. V té mlze.
  24. Pět minut.
  25. To nejkrásnější tonutí...
  26. Vlaštovky.
  27. Jednu kytku...
  28. Díval jsi se...
  29. Spěte, oči mé!
  30. V lesy.
  31. Bílý kvítek.
  32. Pod okny.
  33. Na horách, v lesích...
  34. V zapadlém sadě...
  35. Roste ta má láska.
  36. Čekala jsem...
  37. Pověz...
  38. Nemohu sem přijít...
  39. Ach, jak ta má hlava bolí...
  40. Nemohla jsem...
  41. Jak ta voda...
  42. Nikdo tomu věřit nechtěl...
  43. My spolu stáli...
  44. Růžová skála.
  45. Nevěřím.
  46. Říjnová růže.
  47. Kdybych věděla...
  48. Ty nebes chvíle...
  49. Se stupňů svých...
  50. Můj stolek...
  51. Ze zimní zahrady.
  52. Jsou hvězdy.
  53. Já nemyslela na život...
  54. Nebeská záře plála v nás...
  55. Tys nebyl pastýř...
  56. Věčnosť.
  57. Spadne listi...
  58. Žaloby zmlkly...
  59. Epilog.