Viděla jsem hory.

Růžena Jesenská

Viděla jsem hory.
Viděla jsem hory, nebylo to z blízka, proto se mi po mém milém tolik stýská. Což mi srdce hořem nemá usedati, když já nevím, kdy se milý ke mně vrátí. Když já nevím ani, jestli v dálce touží, co se jeho milá doma po něm souží. On tam někde bloudí, je to věčnosť celá, proto bych já k horám bílým – chtěla, chtěla! 27
Básně v knize Konec idyly:
  1. ***
  2. Nejdřív mi to řekly hvězdy.
  3. Zdali ještě zpívám?
  4. Byl to polibek...
  5. Nikdo.
  6. Buď mým.
  7. Pověz mi...
  8. Má světnička.
  9. Tak smutně nedívej se!
  10. Vzpomeň si...
  11. Chtěla bych...
  12. Každou noc.
  13. Zas jednou.
  14. Pro písničky.
  15. Co velkého kdy člověk vykonal...
  16. Do komůrky.
  17. Jak dlouho ještě...
  18. Tam, kde slunce zapadá.
  19. Viděla jsem hory.
  20. Až se vrátíš.
  21. Chtěla bych jít...
  22. Kolik snův.
  23. V té mlze.
  24. Pět minut.
  25. To nejkrásnější tonutí...
  26. Vlaštovky.
  27. Jednu kytku...
  28. Díval jsi se...
  29. Spěte, oči mé!
  30. V lesy.
  31. Bílý kvítek.
  32. Pod okny.
  33. Na horách, v lesích...
  34. V zapadlém sadě...
  35. Roste ta má láska.
  36. Čekala jsem...
  37. Pověz...
  38. Nemohu sem přijít...
  39. Ach, jak ta má hlava bolí...
  40. Nemohla jsem...
  41. Jak ta voda...
  42. Nikdo tomu věřit nechtěl...
  43. My spolu stáli...
  44. Růžová skála.
  45. Nevěřím.
  46. Říjnová růže.
  47. Kdybych věděla...
  48. Ty nebes chvíle...
  49. Se stupňů svých...
  50. Můj stolek...
  51. Ze zimní zahrady.
  52. Jsou hvězdy.
  53. Já nemyslela na život...
  54. Nebeská záře plála v nás...
  55. Tys nebyl pastýř...
  56. Věčnosť.
  57. Spadne listi...
  58. Žaloby zmlkly...
  59. Epilog.