Má světnička.
Růžena Jesenská
Básně v knize Konec idyly:
- ***
- Nejdřív mi to řekly hvězdy.
- Zdali ještě zpívám?
- Byl to polibek...
- Nikdo.
- Buď mým.
- Pověz mi...
- Má světnička.
- Tak smutně nedívej se!
- Vzpomeň si...
- Chtěla bych...
- Každou noc.
- Zas jednou.
- Pro písničky.
- Co velkého kdy člověk vykonal...
- Do komůrky.
- Jak dlouho ještě...
- Tam, kde slunce zapadá.
- Viděla jsem hory.
- Až se vrátíš.
- Chtěla bych jít...
- Kolik snův.
- V té mlze.
- Pět minut.
- To nejkrásnější tonutí...
- Vlaštovky.
- Jednu kytku...
- Díval jsi se...
- Spěte, oči mé!
- V lesy.
- Bílý kvítek.
- Pod okny.
- Na horách, v lesích...
- V zapadlém sadě...
- Roste ta má láska.
- Čekala jsem...
- Pověz...
- Nemohu sem přijít...
- Ach, jak ta má hlava bolí...
- Nemohla jsem...
- Jak ta voda...
- Nikdo tomu věřit nechtěl...
- My spolu stáli...
- Růžová skála.
- Nevěřím.
- Říjnová růže.
- Kdybych věděla...
- Ty nebes chvíle...
- Se stupňů svých...
- Můj stolek...
- Ze zimní zahrady.
- Jsou hvězdy.
- Já nemyslela na život...
- Nebeská záře plála v nás...
- Tys nebyl pastýř...
- Věčnosť.
- Spadne listi...
- Žaloby zmlkly...
- Epilog.