Nejdřív mi to řekly hvězdy.

Růžena Jesenská

Nejdřív mi to řekly hvězdy.
Nejdřív mi to řekly hvězdy tichým, zlatým zásvitem, potom ptáci v křoví mladém, nepoznaném, ukrytém. Prameny to bez oddechu potom v mechu zurčely, potom včely s květinami a pak větví ševely. A dnes teprv věřím všemu, jak to štěstí začíná, řekl mi to sám můj milý, že si na mne vzpomíná. [7]
Básně v knize Konec idyly:
  1. ***
  2. Nejdřív mi to řekly hvězdy.
  3. Zdali ještě zpívám?
  4. Byl to polibek...
  5. Nikdo.
  6. Buď mým.
  7. Pověz mi...
  8. Má světnička.
  9. Tak smutně nedívej se!
  10. Vzpomeň si...
  11. Chtěla bych...
  12. Každou noc.
  13. Zas jednou.
  14. Pro písničky.
  15. Co velkého kdy člověk vykonal...
  16. Do komůrky.
  17. Jak dlouho ještě...
  18. Tam, kde slunce zapadá.
  19. Viděla jsem hory.
  20. Až se vrátíš.
  21. Chtěla bych jít...
  22. Kolik snův.
  23. V té mlze.
  24. Pět minut.
  25. To nejkrásnější tonutí...
  26. Vlaštovky.
  27. Jednu kytku...
  28. Díval jsi se...
  29. Spěte, oči mé!
  30. V lesy.
  31. Bílý kvítek.
  32. Pod okny.
  33. Na horách, v lesích...
  34. V zapadlém sadě...
  35. Roste ta má láska.
  36. Čekala jsem...
  37. Pověz...
  38. Nemohu sem přijít...
  39. Ach, jak ta má hlava bolí...
  40. Nemohla jsem...
  41. Jak ta voda...
  42. Nikdo tomu věřit nechtěl...
  43. My spolu stáli...
  44. Růžová skála.
  45. Nevěřím.
  46. Říjnová růže.
  47. Kdybych věděla...
  48. Ty nebes chvíle...
  49. Se stupňů svých...
  50. Můj stolek...
  51. Ze zimní zahrady.
  52. Jsou hvězdy.
  53. Já nemyslela na život...
  54. Nebeská záře plála v nás...
  55. Tys nebyl pastýř...
  56. Věčnosť.
  57. Spadne listi...
  58. Žaloby zmlkly...
  59. Epilog.