Epilog.

Epilog.
To byla idylla. Teď život se mi zjevil, zasypal snů mých volných, zlatých ráj, mnohou z nich růži z kytky slevil již mládí máj, a léto záhy všecky zžehlo do odkvetu a zranilo mě v letu. To byla idylla. Já nevěděla o tom, že někdy pro štěstí mi nestačí, mně bylo jedno – růži teď neb potom, i ve pláči mi tiché štěstí se slzami teklo a srdce touhou měklo. To byla idylla. – – Nad všecko blaho krasší byl její blankyt, květ, sen, červánek, jenž padal s nebe v jasnou náruč naši, – – měl trvat věk! Můj vzrostl cit, však růží v kytku nevil, když se mi – život zjevil. [77] OBSAH
***5 Nejdřív mi to řekly hvězdy7 Zdali ještě zpívám?8 Byl to polibek9 Nikdo10 Buď mým11 Pověz mi12 Má světnička13 Tak smutně nedívej se!15 Vzpomeň si17 Chtěla bych19 Každou noc20 Zas jednou21 Pro písničky22 Co velkého kdy člověk vykonal23 Do komůrky24 [78] Jak dlouho ještě25 Tam, kde slunce zapadá26 Viděla jsem hory27 Až se vrátíš28 Chtěla bych jít30 Kolik snův32 V té mlze33 Pět minut35 To nejkrásnější trnutítonutí36 Vlaštovky38 Jednu kytku39 Díval jsi se40 Spěte, oči mé!41 V lesy42 Bílý kvítek44 Pod okny46 Na horách, v lesích47 V zapadlém sadě48 Roste ta má láska49 Čekala jsem50 Pověz51 Nemohu sem přijít52 Ach, jak ta má hlava bolí53 Nemohla jsem54 [79] Jak ta voda55 Nikdo tomu věřit nechtěl56 My spolu stáli57 Růžová skála58 Nevěřím59 Říjnová růže60 Kdybych věděla61 Ty nebes chvíle62 Se stupňů svých64 Můj stolek65 Ze zimní zahrady66 Jsou hvězdy69 Já nemyslela na život70 Nebeská záře plála v nás71 Tys nebes pastýř72 Věčnosť73 Spadne listí75 Žaloby zmlkly76 Epilog77
E: až; 2004 [80]