Až se vrátíš.

Růžena Jesenská

Až se vrátíš.
Povím ti, jak v tichém stromů loubí stokrát jsem tě potkat toužila, jak jsem šťastna tady v srdce hloubi vzpomínku tvou – každou cítila, povím ti, že stále – neskonale moje žití cesty štěstím zlatíš, až se ke mně vrátíš. Zapomenu na tu dobu dlouhou, bez tebe jak smutno bylo tu, když jsem umřít mohla, umřít touhou; zapomenu na stesk, samotu, jež mi byla věčnou, nekonečnou: ty mé žaly zaplašíš a zkrátíš, až se ke mně vrátíš. Přivinu se pevně k srdci tvému, zadívám se v hloubku očí tvých, shledání by plála přešťastnému 28 jedna chvíle za sto ztracených, obejmu tvou hlavu – šťastnu, zdrávu, že své strasti pod polibky ztratíš, až se ke mně vrátíš. – – 29