Se stupňů svých...

Růžena Jesenská

Se stupňů svých jsi sešel ke mně dolů a na má prsa položil jsi hlavu, my v prostřed žití víru snili spolu, – nám ničím nebyl všední příboj davu. Nám stačil zrak a pousmání sladké, dotknutí ruky, pocel na čelo, teď vím, když zmizely ty chvíle krátké, co tenkrát křídel s námi letělo. Se stupňů svých jsi sešel dolů ke mně, já k tobě zřela jako na Boha, proč zůstala mi pod nohama země – a v dálce jedna hvězda nebohá. Tou zemí bloudím a k té hvězdě zírám a nic mi není všední příboj davu, já zápasím tu a jen touhou zmírám, bys na má prsa položil svou hlavu.

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vypučet, vonný, zkvést, kytka, perla, fialka

350. báseň z celkových 486

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VI. V ZAMLČENÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Bylas jezerem, a já v něm plevou, (Josef Holý)
  3. XX. (Démon!) (Antonín Jaroslav Klose)
  4. ZA SVÍTÁNÍ. (Antonín Klášterský)
  5. VIII. Kde jsou ty Vesny, z kterých duše fialek (Jaroslav Vrchlický)
  6. VI. Epilog. (Jaroslav Vrchlický)
  7. II. S mateřídouškou dobrou noc ti dávám, (Jaroslav Vrchlický)
  8. Co si vlny povídaly. (Růžena Jesenská)
  9. VÍŠ? (Jan Spáčil-Žeranovský)
  10. První květ. (Ludvík Lošťák)