ZA SVÍTÁNÍ.

Antonín Klášterský

Pod tvými okny stanul jsem, než odejel jsem zase v dál. Den vstával, šero krylo zem, a ranní vítr chladně vál. V ta okna tvá jsem pozved’ zrak a viděl jsem tě duchem v snách, tu hlavu tvoji, drahou tak, na běloskvoucích poduškách. Tvou šíji, hedváb dlouhých řas a bledé čílko anděla, já zatoužil, tvá hlava zas by na prsou mi ležela. Tvůj dech jsem slyšel líbezný a byl to oddech dítěte, dech růže, která v rose sní, že zítra v slunci rozkvete. A tisíc krásných modrých snů jsem posýlal ti v jizbu výš a tisíc slunných paprsků, kam půjdeš, kde se zastavíš. V tom bleskla zář. A nad domem se nesla hvězda, svit se mih’, a já se za ním díval, něm, jak zapadá kdes oblacích. Ó, ne, to nebyl hvězdy šleh, já dlouho za ním oko pjal, to anděl, jenž tě v noci střeh’, od lůžka tvého odlétal.

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vypučet, vonný, zkvést, kytka, perla, fialka

219. báseň z celkových 486

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. None (Alois Vojtěch Šmilovský)
  2. Poslední květy. (Augustin Eugen Mužík)
  3. KDYS ZA DNŮ JASNÝCH... (Vladimír Frída)
  4. U OKNA. (Karel Babánek)
  5. Se stupňů svých... (Růžena Jesenská)
  6. Stesk. (Anna Simerská)
  7. MLADÝ BÁSNÍK (Božena Benešová)
  8. VI. V ZAMLČENÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  9. JAK V NOCI BÍLÉ LUNY KVĚT... (Otakar Auředníček)
  10. XVIII. Věř mi, že jsi v nedbalkách krásná, (Jaroslav Vrchlický)