O dvou hvězdičkách.

Vilém Ambrož

Kdys bloudil nebem měsíček(J4m) a zalkal písní trudnou(J3f) že bez průvodných hvězdiček(J4m) sám koná plavbu nudnou(J3f) I smiloval se nad ním Bůh(J4m) svou rukou všemohoucí(J3f) hned v nekonečný nebes kruh(J4m) rozséval hvězdy žhoucí(J3f) Ta ruka Boží hvězdičky(J4m) jak deštné perly seje(J3f) že nebes prostran celičký(J4m) se jasným leskem skvěje(J3f) Zří na své dílo nebes Pán(J4m) svým světozářným okem(J3f) a z očí hle v nebeský stan(J4m) dvé hvězdic pádí skokem(J3f) Však v celém nebes prostoru(J4m) již místa pro ně není(J3f) i bloudí dolů nahoru(J4m) v bolestném rozechvění(J3f) Než marná cesta marný bol(J4m) již plna hvězdná říše(J3f) a hvězdice tam v zemský dol(J4m) se ubírají tiše(J3f) A první noci znaveny(J4m) když uloží se k snění(J3f) hned lůžko tvrdé kameny(J4m) svou září v démant mění(J3f) A noci druhé v pažiti(J4m) si měkké lože strojí(J3f) a rosa hned se zanítí(J4m) nadpozemskými znoji(J3f) A sotva rdí se třetí den(J4m) tu dojdou rajských sadů(J3f) již netíží jich víčka sen(J4m) když vidí ráje vnadu(J3f) A bloudící dvě hvězdice(J4m) se přede Tvůrcem koří(J3f) an z pomíjivé směsice(J4m) pleť člověkovu tvoří(J3f) Ó věčný Tvůrce dítky své(J4m) rač mile vyslechnouti(J3f) ač veliké jest nebe Tvé(J4m) nám nemožno v něm plouti(J3f) Ó dejž jen vrátiti se nám(J4m) Tvých očí v svatostánky(J3f) by zděl ten svatý jejich plam(J4m) nám věčné radovánky(J3f) Dí na to Láska odvěká(J4m) Nechť záře vaší skvostem(J3f) se rozjasní tvář člověka(J4m) v němž obraz Boží hostem(J3f) Vy v nebeský vždy hleďte stan(J4m) kde sestry vaše krouží(J3f) ať člověk všeho tvorstva pán(J4m) též po nebesích touží(J3f) A touhou li se ponese(J4m) duch lidský po svém Bohu(J3f) i s vámi kdys se povznese(J4m) tam nebes nad oblohu(J3f) Tak vece Bůh a hvězdic kruh(J4m) se v lidské změnil oči(J3f) ký div že k nebi vzlétá duch(J4m) když družné hvězdy zočí(J3f)

Patří do shluku

christus, bláha, nebeský, páně, nebešťan, zemský, blahý, schrána, obor, an

325. báseň z celkových 527

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XXXV. Ruka Boží do oblaků (Josef Kalus)
  2. 23. Kdož jsi pěvec, ó buď čistý křemen; (František Sušil)
  3. XIII. Ten oheň nechť vás stále v srdci pálí, (Václav Šolc)
  4. Advent. (Vilém Ambrož)
  5. Pod širým nebem. (Beneš Metod Kulda)
  6. PĚVCŮM. (Václav Jaromír Picek)
  7. 369. Ne, by zpěv můj, třebas rozepnutá (Jan Kollár)
  8. 8. Náděje. (František Sušil)
  9. Církev svatá – ozdobená krásně (František Sušil)
  10. (K sňatku.) (Emanuel Züngel)