VEČERNÍ CESTA.
Jdu ráda domů. když se západ zlatí
a hory fialově k nebesům
se zvedají a na obzoru tratí,
když celý kraj se vzdává sladkým snům.
V stodolách ještě cepy doznívají,
k nim stád se druží milý zvonků zvuk,
pak v chaloupkách již k večeři se mají,
a cvrček zvoní z mezí, z pole, z luk.
Psí štěkot ozve se a zase tichne,
paseka ožehne se do zlata,
já slyším, jak když někdo vedle vzdychne
a stanu v dálku hledíc dojata.
A zas jdu dál, dech bramborové nati
už nahnědlé sem s polí zavanul,
ó, teď se může toužit, vzpomínati,
když zlatý srpek nad vesnici vplul.
69
A vzdát se snům, jak celý kraj se vzdává
v tom se zemí a nebem souladu,
jak bez počtu a hranic v temnu vstává
hvězd, tak jim v srdci mezí nekladu.
Jdu ráda domů a nimi. Na zápraží
se ohlédnu, jak něčí krok by zněl,
ne jenom můj, a něco srdce blaží:
tys celou duši u mne zapomněl.
70