VEČERNÍ CESTA.

Růžena Jesenská

VEČERNÍ CESTA.
Jdu ráda domů. když se západ zlatí a hory fialově k nebesům se zvedají a na obzoru tratí, když celý kraj se vzdává sladkým snům. V stodolách ještě cepy doznívají, k nim stád se druží milý zvonků zvuk, pak v chaloupkách již k večeři se mají, a cvrček zvoní z mezí, z pole, z luk. Psí štěkot ozve se a zase tichne, paseka ožehne se do zlata, já slyším, jak když někdo vedle vzdychne a stanu v dálku hledíc dojata. A zas jdu dál, dech bramborové nati už nahnědlé sem s polí zavanul, ó, teď se může toužit, vzpomínati, když zlatý srpek nad vesnici vplul. 69 A vzdát se snům, jak celý kraj se vzdává v tom se zemí a nebem souladu, jak bez počtu a hranic v temnu vstává hvězd, tak jim v srdci mezí nekladu. Jdu ráda domů a nimi. Na zápraží se ohlédnu, jak něčí krok by zněl, ne jenom můj, a něco srdce blaží: tys celou duši u mne zapomněl. 70

Básně v knize Slitování a láska: