ŽIVOT AŤ NÁM CHVÍLI PLYNE...

Růžena Jesenská

ŽIVOT AŤ NÁM CHVÍLI PLYNE...
Život ať nám chvíli plyne jako v slunci tichá řeka, ať sto kroků srázy mine její hebká vlna měkká, ať tam kalich štěstí pučí: je v něm vždycky krůpěj žluči. Ať se zdá, že na vrcholu stojíme již po zápase, že stoupáme klidně dolůdolů, jako slunce padá v kráse, ať nás velké lásce učí: je v něm vždycky krůpěj žluči. Nemůžem si nikdy říci: srdce číš je plná blaha – – 44 a to štěstí prchající až ku nebes hvězdám sahá, život blaží, život mučí, je v něm vždycky krůpěj žluči. Jen když zcela nezatopí, na tu hořkost tak se zvyká, po ní všady zbudou stopy – – I když v prsou štěstí vzniká, už to kolem hlavy zvučí: kdy tam padne krůpěj žluči? 45