AŽ TAM NĚKDE POD ZELENÝM...

Růžena Jesenská

AŽ TAM NĚKDE POD ZELENÝM...
Až tam někde pod zeleným drnem budu spát, hochu můj, pak teprv nejvíc budeš mne mít rád. Ale pak už neuslyším jediný tvůj vzdech, nepromluvím, neuvidím drahých očí těch. Ó, přiviň mne k sobě blíže, ať to všecko zvím, než na tvrdý kámen dole hlavu položím. 117