NOCI.

NOCI.
Ó, noci dlouhé, kdo jich nezná z lidí, když jako mračno duši obklopí, když oko jenom noc, noc jenom vidí, kus odsouzení – temné potopy. Když člověk zápase přec nepřekoná vln bolesti sám v noci jediný, když na prsou mu leží tmavá ona, a vlekou se jak roky vteřiny. Když měsíce zář luzná nerozchvěje a nepotěší duši ubohou, když člověk v noci tone bez naděje, a pomoci mu hvězdy nemohou. Když trpí sám neb nad někým se sklání, jejž na svém srdci chtěl by zadržet, a ten mu trpící bez slitování umírá jako pokosený květ. 29 Těch temných nocí nikdo neosvítí, těch nocí dlouhých nikdo nezkrátí, v jich tmě se mnohé podlomilo žití – i srdce velké mohlo zoufati. Ó, noci dlouhé, cesta jimi těžká, když v potácení bez milosti jdem, když ve tmě bez paprsků duše mešká – a štěstí ještě, že noc končí dnem! 30