V NEŠTĚSTÍ...

Růžena Jesenská

V NEŠTĚSTÍ...
Když neštěstí nás sklátí rázem a člověk ruce rozpíná, v prach uštván klesá bídný na zem, co hvězd v té chvíli zhasíná! Co illusí se trhá s nimi s čistého nebe blankytu, kde teplo bylo, chlad je zimy, s prostydlým jíním soucitu. Ó, divně pustne cesta dlouhá ve zraku slzou vyprahlém, jak cítíme, co slova pouhá, co pravý cit byl, a co – snem Ó, člověk stojí zkamenělý, ať ryje v srdce sudby hrot, a ví – ten přátel zástup celý, jak málo platí pro život! 10 Když v neštěstí, jež všecko zřítí, nezvedne nikdo ruky k nám, tu teprv člověk pevně cítí, jak v celém světě stojí sám. 11