Studánka.

Růžena Jesenská

Byla jedna studánka v lese přehlubokém, hleděla jak vševědka nezkaleným okem. Z rámku bujných vějířů křídlatěnce zřela, a já jsem jí celičké srdce otevřela. Zdálo se mi častokrát, že se ptá svou duší, a to, co jí napovím, v celé hloubce tuší. Jako já ty kamínky na dně jejím vídám, ona zná, co já si snů na dně srdce hlídám. Ona ví, jak tesknila pro tebe tvá milá, jak jí oči – studánky – touha zakalila. Jak to ví ta studánka, sotva zapomene, že mám srdce paprskem lásky opředené. Až k ní jednou zabloudíš, v soumrak červánkový, Bůh ví, co ta studánka vše ti o mně poví!

Patří do shluku

dudák, dudy, dudat, zadudat, švanda, měch, zahrát, skočná, chasa, muzika

131. báseň z celkových 204

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Přiletěla pěnice. (Alois Vojtěch Šmilovský)
  2. Boubín. (Adolf Heyduk)
  3. Mařenka. (Karel Sudimír Šnajdr)
  4. Švanda dudák. (Alois Vojtěch Šmilovský)
  5. POSVÍCENÍ. (Jan Opolský)
  6. Známé. (Adolf Brabec)
  7. U Husova domku. (Adolf Heyduk)
  8. O Písecké Panně Marii. (Adolf Heyduk)
  9. Hory. (Rudolf Pokorný)
  10. 541. V bok mne verchu jednoho tu zvala (Jan Kollár)