Boubín.

Adolf Heyduk

Když jsem bloudě v horách srdci léku hledal, viděl jsem, jak Boubín z hvozdů hlavu zvedal, a jak druzi jeho, na temenech lysí, při pohledu v kraje smutně zasteskli si. Postavil se Boubín na široké paty, divně zachmuřil se jako žalem jatý, v zkamenělých ňadrech srdce mu se chvělo, oči náhle vlhly, mračilo se čelo. Zřel jsem v jeho líci velkou hněvu rýhu, slyšel jsem, jak stenal: „Tlačí se to z jihu, tlačí od západu, tlačí od severu, a ten východ posud ponořen je v šeru. Žel!... A jako strachem zachvěl se kraj celý, také já se zachvěl, dudy zakvílely, postřehlť jsem s žalem, jak v té horské dáli lesy zavzdychaly, vody zaplakaly. „Slunce nevychází, zlatými by meči kleté chmury protklo u vítězné seči, nebe bez červánků, mraků čerň se množí; což nám nepřispěješ, věčná pravdo boží?“

Patří do shluku

dudák, dudy, dudat, zadudat, švanda, měch, zahrát, skočná, chasa, muzika

88. báseň z celkových 204

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Studánka. (Růžena Jesenská)
  2. Švanda dudák. (Alois Vojtěch Šmilovský)
  3. Pryč s pláčem. (Adolf Heyduk)
  4. Přiletěla pěnice. (Alois Vojtěch Šmilovský)
  5. Hory. (Rudolf Pokorný)
  6. XII. To bylo v horách. Příval strhal pole. (Josef Václav Sládek)
  7. V Šilinkově důlu u Rychmburka. (Adolf Heyduk)
  8. POSLEDNÍ PÍSEŇ Z MONTBLANCU (Viktor Dyk)
  9. VESELE! (Adolf Heyduk)
  10. Rybník. (Adolf Heyduk)