JEN TO NEKONEČNO MILUJI...

Sigismund Bouška

Jen to nekonečno miluji, kde nikde břehů v dáli netušit, ty hloubky tajné, o nichž dobře vím, a na povrchu věčné vlnění. Jdou vlny stále z dálky nesmírné, jdou ke mně svorně v témže průvodu: jsou myšlenky to duše nejdražší, tak široké a stejně hluboké, jak moje moře, které miluji. Ó, hudbo toho snění, šumění, tak monotonní, slitá z tisíce a tisícera zvuků nejkrasších! Já rozumím ti, stále rozkládám ten souzvuk šumný, hledám svůj v něm tón, ten jeden, jeden, po němž umírám... A jest tam kdes, v té hloubce na dně až je ukryt, ztajen, na vrch nemůže, a moje duše s ním je sloučena a navždy, navždy v jednom dvojzvuku.

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

116. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Jdu cestou dalekou... (Růžena Jesenská)
  2. ODA NA MOŘE (František Zavřel)
  3. JSEM TICHÝ POETA... (Josef Rosenzweig-Moir)
  4. Píseň touhy. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Výkřik ze tmy. (Milan Fučík)
  6. PÍSEŇ MOŘI. (Růžena Jesenská)
  7. NÁLADA. (Sigismund Bouška)
  8. MÁ LÁSKA. (Sigismund Bouška)
  9. PÍSNĚ VEČERA. (Zikmund Winter)
  10. DO NOCI (Růžena Jesenská)