KMET

Josef Kalus

Zpokorněl už jako nikdy dříve, zpokorněl, když má už vlasy sivé, čelo vrásčité a zvadlé líce, když je jako nalomená svíce a když má již v hrobě jednu nohu: mlčky, pokorně se blíží k Bohu. A Bůh praví k němu dobrotivý: „Pojď jen blíže ke mně, starče sivý, přistup blíže ke mně bez ostychu: vím, žes odložil už hříšnou pýchu, všechnu hloupou domýšlivost svoji, zpokorněl a zmoudřel ve života boji. Pojď, posaď se ke mně po pravici: syn můj jsi, já otec milující, trpěls, strádals, těžký kříž jsi nesl, klesl pod ním... Kdož by nepoklesl? Všechno dávno je ti odpuštěno! Stoluj se mnou, máme rozprostřeno.“ Poslušně a pokorně kmet sedá, vděčně oči k hostiteli zvedá, nejsa schopen jediného slova, v hříšnou hruď se bije zas a znova, dvé pramenů slz mu s očí řine – Věčná láska – Bůh jej v náruč vine.

Patří do shluku

dudák, dudy, dudat, zadudat, švanda, měch, zahrát, skočná, chasa, muzika

166. báseň z celkových 204

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Mám zlost. (Adolf Heyduk)
  2. Dudák. (Rudolf Pokorný)
  3. BARBARSKÉ POTPOURI POD ČAKANEM (Richard Weiner)
  4. ČESKÝ AHASVER. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Mařenka. (Karel Sudimír Šnajdr)
  6. Boubín. (Adolf Heyduk)
  7. Tichá duše. (Eliška Krásnohorská)
  8. O našem lidu. (Adolf Heyduk)
  9. Tvé střevíčky. (Adolf Heyduk)
  10. Kéž dobudu si jmena věčného, (Jan Neruda)