Slavný pohřeb.

Josef Kalus

Mraveneček pohřeb měl, jakého jsem neviděl, za rakví šlo na tisíce spoludruhů, ne-li více, truchlý hlahol zvonů zněl. Zřel jsem kněze, biskupy, družek celé zástupy, truchlý pochod hudci hráli a prapory černé vlály s paláce i chalupy. „Rcete, milí mravenci, zlatá rakev ve věnci čí as pozůstatky tají? Pro koho tak naříkají ženy, muži, mládenci?“ „Umřel,“ ptám se ještě dál, „král váš nebo generál?“ Dí: „Človíčku, někdo větší!“ Umlk’ jsem, s úctou povzdálečí za průvodem jsem se bral. Nad hrobem zněl pláč a sten, pak byl pomník vytyčen, na něm nápis zlatem vrytý: „Spí zde dělník pracovitý, dej mu, Bože, sladký sen.“ Údiv se mi z ňader dral: „Hle, tu dělník víc než král, mozol nad perly tu platí – ach, vy mravenečci zlatí, jste nás lidí – mnohem dál!“

Patří do shluku

hrobník, motyka, rakev, kopat, hrobař, hřbitov, rýč, rov, hlína, jáma

220. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Matka z lidu. (Josef Václav Frič)
  2. U kostela. (Hanuš Věnceslav Tůma)
  3. Na pohřbu dítěte. (Adolf Heyduk)
  4. POHŘEB. (Jan Psohlavý)
  5. Jarní motiv. (Emanuel z Čenkova)
  6. Nuž – strojte mne... (Albína Dvořáková-Mráčková)
  7. Pohádkář. (Adolf Heyduk)
  8. 39. Tisíc znělo jarem zvuků, (Josef Kuchař)
  9. NESMÍŘENÝ. (Adolf Heyduk)
  10. Pohřeb. (Adolf Heyduk)