LXVIII. Ano, příroda, ta jest dóm Páně;

František Jaroslav Kamenický

Ano, příroda, ta jest dóm Páně; Obloha jest jeho klenutí Bez sloupů v odvážném rozpnutí, A přec nezboří se jeho báně! Měsíc lampou jest v tom Božím staně, Hvězdy – svíce bez uhasnutí; Slunce – pochodeň, jichž planutí Jasně skví se v tomto velikáně. Větrové a bouřky hromohlasné Pějí žalmy hrůznovelebné, Tak že tvorstvo v svatém strachu žasne. Hory posvátní jsou oltářové, Sopky – obětnice zápalné, Modlící se – světa národové! –

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

1195. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. NÁSTROJ HOŘÍCÍ. (František Taufer)
  2. PÍSNĚ VEČERA. (Zikmund Winter)
  3. Communio. (Xaver Dvořák)
  4. I Ty větře nezpívej v zamlklém listoví, (Rudolf Medek)
  5. AVE, ANIMA (Otokar Fischer)
  6. ROZESLÁNÍ UČENNÍKŮV. (František Taufer)
  7. NA ŠIRÉ PLÁNI. (Růžena Jesenská)
  8. MIMI (František Zavřel)
  9. SANDALFON (Jaroslav Vrchlický)
  10. PÍSEŇ (Růžena Jesenská)