Píseň.

Bohdan Kaminský

Je jedno, vím, kde budu spát, je jedno, vím, kde člověk setlí, – a já bych přece jenom rád, by na mém hrobě růže kvetly, a já bych přec jen věděl rád, že vzpomínati kdosi bude, až ustelou mi v zemi chudé jedenkrát. Je jedno, vím, zda zítra, dnes, vše skončí se, či v kterou dobu, jeť člověk stvořen aby kles’ po chvíli žití do tmy hrobu –: a já bych žít chtěl, žíti přec tak dlouho, až by tiše, jemně přec ještě láska přišla ke mně na konec. Vím, klidně mrtvý leží dál, ať žitím v plese šel či trudu, – a já bych přec jen sobě přál, než osamělý spáti budu, a já bych přece jenom rád, by mlčky kdos mi růži podal, – vždyť trním, trním život zbodal tolikrát!

Patří do shluku

dědeček, babička, vnouček, babiččin, povídat, stařenka, vnučka, staroušek, dědoušek, vnouče

118. báseň z celkových 211

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. HŘBITOVNÍ ZVONEK. (Růžena Jesenská)
  2. MÁ BÁBO... (Antonín Klášterský)
  3. O dušičkách. (Václav Antonín Crha)
  4. POSLEDNÍ NOC (Antonín Sova)
  5. 1. GULIVER. (Jan Opolský)
  6. Vitalismus. (Augustin Eugen Mužík)
  7. MOUDROST (Viktor Dyk)
  8. Školye. (Karel Sudimír Šnajdr)
  9. JARO. (Josef Lukavský)
  10. Já často říkal babičce, (Gustav Dörfl)