Zimní krajina.

Bohdan Kaminský

Kraj bez hnutí, pláň širá, prázná, jak duše smutkem vypráhlá a jako pustá lebka blázna, kam teskná duma zasáhla. Bez hnutí visí větve stromů – sem na ně pohleď, nevíš-li, jak bolest chýlí čelo tomu, kdo nad hroby se zamýšlí. I zde tě všecko k dumě láká jak chladná, bílá mrtvola, nad kterou havran občas kráká a v dálku smutně zavolá. A v širé pláně příkrov bílý jen plachý zajíc mihne se a mizí v dál; už v příští chvíli sníh stopy jeho zanese. Tak naděje se v duši tajíc ti šlehne žití do poušti, leč plaše tě jak mladý zajíc před skutečností opouští... modré

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

závěj, sníh, sněhový, zimní, mráz, jíní, zima, saně, vločka, umrzlý

143. báseň z celkových 650

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Pod sněhem. (Josef Svatopluk Machar)
  2. Zemí rozestřel se pokrov blýskavý, ( H. Uden)
  3. Zabloudilý. (Alois Škampa)
  4. LEDEN (František Odvalil)
  5. 30. (Sníh.) (Josef Kuchař)
  6. SETKÁNÍ (Otokar Fischer)
  7. Mrtvoly. (Adolf Heyduk)
  8. NAROZENÍ PÁNĚ. (Antonín Sova)
  9. Podzimní píseň. (Augustin Eugen Mužík)
  10. XVII. SNÍH. (Jaroslav Vrchlický)