Zimní krajina.

Bohdan Kaminský

Zimní krajina.
Kraj bez hnutí, pláň širá, prázná, jak duše smutkem vypráhlá a jako pustá lebka blázna, kam teskná duma zasáhla. Bez hnutí visí větve stromů – sem na ně pohleď, nevíš-li, jak bolest chýlí čelo tomu, kdo nad hroby se zamýšlí. I zde tě všecko k dumě láká jak chladná, bílá mrtvola, nad kterou havran občas kráká a v dálku smutně zavolá. A v širé pláně příkrov bílý jen plachý zajíc mihne se a mizí v dál; už v příští chvíli sníh stopy jeho zanese. Tak naděje se v duši tajíc ti šlehne žití do poušti, leč plaše tě jak mladý zajíc před skutečností opouští... modré 39