Česká vesnice.

Bohdan Kaminský

Česká vesnice.
Den podzimní je, obloha tak nízka. Pláň. V dál se řadou táhnou topoly, tmou jejich kmenů zabělá se víska a v dál se tratí cesta do polí. A dřevo kříže rudě obarvené tu na kraji, kde řídne chudý les, a ztrnule ten kříž se ze tmy klene a někdo se tam dívá do nebes. A hluboký klid svatý na všem leží, ni strom se nehne, kraj si zvolna zdřím’, s chatrčí nízkých, na něž lehce sněží, jen po zemi se plouží bílý dým. A bílý kouř ten nedoletí vzhůru, to je ten těžký, utajený vzdech, by onen Velký kdesi na azuru ten výkřik zdola ani nezaslech’. 28