Vzpomínka.

Bohdan Kaminský

Vzpomínka.
Na prahu našeho domu nehnutě pohlížím v dál – Bože, jak dlouho je tomu, co jsem se vejíti bál? Divná noc hvězdnatá padá, z hluboka hučí si les, smutek pad’ na širá lada, na naši zapadlou ves. Všecko, jak bylo to kdysi; na kraji lesa náš dům, půlměsíc nad krajem visí, tak plným tesklivých dum. Já tenkrát zdrcen a kleslý vzpomínal v zoufalých snách, jak v rakvi zavřené nesli matku mou přes domu práh... Já tenkrát hleděl v noc temnou, prázdna se bál i jít spat – a až tak přejdou tu se mnou, kdo bude na prahu stát?... 12