Večerní procházky.

Bohdan Kaminský

Večerní procházky. (Památce bratra Ladislava.)
Tak ještě včera šel jsi s námi ven, my dívali se, jak ten večer padá – – – – – – – – – – – – – – – A v půlnoci jsi klesl zkrvaven, nám v rukou stydla ta tvá hlava mladá. Tak prosaické souchotiny sklály tě najednou, jak vichr svane květ, tak najednou jsi odešel nám v dáli, z níž nikdo, nikdo nevrací se zpět. O zápas hrozný, nezřenému vrahu za oběť padnout na věčnosti prahu! Ni vzkřiknutí z těch zkrvácených úst, – a posledním byl hrozný zápas prvý a ty jsi náhle v loži zdál se růst’, jak ležel jsi tu potřísněný krví a beze slova umřel jsi a zhas’ a v loučení’s nám jedno slůvko neděl – – – – – – – – – – – – – – – Noc byla dál. A teď tu sedím zas, kde’s včera ještě, Ladislave, seděl, zde procházky, ty dlouhé, stinné, tmavé, kde chodili jsme spolu, Ladislave, 42 zde krásná alej, kterou mám tak rád, lipová alej, jež se táhne v dáli, kde zamyšleni šli jsme nastokrát – a v dobách dětství vesele si hráli. Tak jako včera v aleji té dnes je krásně tak a zlatý, sladký západ mír usměvavý v kraj ten širý snes’ tak jako včera – – a dnes těžko chápat, proč nepřijdeš a co tě navždy nutí, bys jako kámen ležel bez pohnutí – – – – – – – – – – – – – – – Co tady víc, noc bude, půjdu zpět chci zlíbat ještě chvícíma se rtoma tvou bílou skráň, vždyť, hochu, naposled, noc poslední jsi s námi ještě doma... 43

Básně v knize Motivy ze Sychrova: