Vzpomínka.

Vzpomínka.
Pad’ večer v chudou vísku naši a smutek v duši kles’ – k mé matce drahé, nad vše dražší, šel s Pánem bohem kněz. A jak ten večer tiše splýval, já venku stál jsem sám a v slzách do dálky se díval, do dálky ku hvězdám. A jak jsem na práh domu vyšel a v zoufalství tam stál, já vřískavou jsem hudbu slyšel a slyšet budu dál. Nahoře ve vsi k tanci hráli, – a v duše mojí trud jak ďábla smích ten výskot stálý zněl divě odtamtud. A píseň dál a dále zněla v ten svatý vůkol klid, – až v srdci krev mi ledověla, když výskal si ten lid. 16 Tak v duši hrozný, divný pocit a v srdci mráz a led, já jako byl bych z mrákot procit’, jsem domů zašel zpět. A potom bylo po všem veta... Tu píseň a ten ples však slyšel jsem v své duši léta a slyším ještě dnes. 17