NA STŘEVÍČEK V MUSEU.

Bohdan Kaminský

Snad byla krásná tvoje paní(J4f) snad nepoznala dosud ani(J4f) co v žití prvý klam a žel(J4m) snad půvab ráje v ní se odlil(J4f) snad někdo k ní se denně modlil(J4f) a vroucně na ni(J2f) jak na světici pohlížel(J4m) Ó dobo lásky nevylhané(J4f) kdy větším žárem oko plane(J4f) i poupě růže na keři(J4m) kdy za ret němý mluví ona(J4f) a srdce sladkou touhou stoná(J4f) a chvíle ždané(J2f) v nelásku lidí nevěří(J4m) Ó čas kdy ve slavičím tluku(J4f) směl tisknout bílou její ruku(J4f) kdy k její ňadru hlavu klad(J4m) kdy cítit směl dech její žhavý(J4f) a její hlavu u své hlavy(J4f) směl ve souzvuku(J2f) dvou srdcí tlukot poslouchat(J4m) Ó čas kdy ti dva byli sami(J4f) jen se svou láskou pod hvězdami(J4f) a snívali tam o lásce(J4m) když touhou klesla jejich čela(J4f) a když se jeho duše chvěla(J4f) zrak mladé dámy(J2f) co poví k jeho otázce(J4m) A ona tuším oko v jase(J4f) jen tiše zlíbat nechala se(J4f) svých plných rtíků svůdný vděk(J4m) když na kolena klesna před ní(J4f) v té chvíli která nesevšední(J4f) jí zlíbal zase(J2f) i maličký ten střevíček(J4m) A jak tu duši plnou měli(J4f) to oba asi nevzpomněli(J4f) čím den ten jejich žití tká(J4m) a jak to všecko jednou zmizí(J4f) a jak si potom budou cizí(J4f) a život celý(J2f) že prchne jako pohádka(J4m) Že přijde jednou drsné stáří(J4f) a zrak jenž nyní ohněm září(J4f) že v hořkém pláči vyhasne(J4m) že hořkou číš jim život podá(J4f) a do krve jim čelo zbodá(J4f) a úsměv tváří(J2f) ustydne v nudě předčasné(J4m) Že přijde čas kdy úsměv ženy(J4f) ni dlouhý pohled roztoužený(J4f) ni polibek víc netěší(J4m) kdy člověk v hořkém pláči pozná(J4f) že otázka ta žití hrozná(J4f) v den netušený(J2f) se jenom smrtí rozřeší(J4m) Že jednou na skráň mukou bědnou(J4f) si chmurná křídla smrti sednou(J4f) a výkřik ústa zakřiví(J4m) že západ slunce v posled zplane(J4f) v to kalné oko potrhané(J4f) a zhasne jednou(J2f) zrak nadšený a zářivý(J4m) Že zapomnění na vše padne(J4f) že na to mrtvé tělo chladné(J4f) navezou kámen vysoko(J4m) a že z té vůně hrobních květů(J4f) památky žádné nezbude tu(J4f) Ó žádné žádné(J2f) po paní z doby rococo(J4m) A někdo li ji v pláči volá(J4f) tam v hrobce pustá kostra holá(J4f) a duté prázno za oko(J4m) tam křížek v dlani rubáš světlý(J4f) cár více nic jenž za den setlí(J4f) vše prachem zpola(J2f) Ó paní z doby rococo(J4m) A myslím si to neví ani(J4f) jak spí s tím křížkem v mrtvé dlani(J4f) na dívčí nožky rajský vděk(J4m) a jak on klesnul v touze před ní(J4f) a v chvíli která nesevšední(J4f) své zlíbal paní(J2f) ten malý drahý střevíček(J4m)

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

11. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Nemožná... (Bohdan Kaminský)
  2. Čím je ta láska... (Bohdan Kaminský)
  3. To nejkrásnější tonutí... (Růžena Jesenská)
  4. PÍSNĚ (Jaroslav Vrchlický)
  5. Drahé matičce. (Jaroslav Tichý)
  6. PROLOG (Xaver Dvořák)
  7. V. „Jehož Jsi, Panno, v chrámě nalezla!“ (Xaver Dvořák)
  8. ČTRNÁCTILETÁ. (Karel Červinka)
  9. Malý román. (Jaroslav Vrchlický)
  10. A ODPUSTÍ... (Josef Svatopluk Machar)