Nejvyšší štěstí.

Bohdan Kaminský

Já také poznal štěstí dech, jak vanulo mi po skráni, po dlouhých, těžkých, hrozných dnech, po šílení a zoufání. Mně jedna duše anděla se nebála „můj bratře“ říc’, až duše v bázni zachvěla se v její zrak se ztrácejíc. Leč její zrak se slzou třás’ a druhý den jsem zas byl sám, tma byla kol a pustý mráz, jak odletěla ku hvězdám. Ubohý anděl z cizích lad jít nesměl, nesměl se mnou dál a v duši moji navždy chlad a pustý smutek napadal. A teď se zdá mi, anděle, že ještě větší štěstí kdes, než, oči pláčem zardělé, když prvně jsi mi v náruč kles’: Já vím, že lepší bylo by nepoznat ani štěstí den v tom světě plném hniloby, zkad uletěl jsi nekliden. Je nejvyšším to štěstím as, ne jíti v prázdný, hluchý svět, leč neznati, jak letí čas, a o životě nevědět’...

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

605. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PSÁNO IN MARGINE (Adolf Bohuslav Dostal)
  2. KVĚTNOVÉ RÁNO (Viktor Dyk)
  3. TICHÉ SLOKY. (Adolf Bohuslav Dostal)
  4. Smutno mi... (Jaroslav Tichý)
  5. Večerní. (Hanuš Věnceslav Tůma)
  6. TY VÍŠ... (Otakar Auředníček)
  7. None (Karel Babánek)
  8. PADALY HVĚZDY. (Čechoslav Ostravický)
  9. VZPOMÍNKA. (Adolf Brabec)
  10. INQUIETO (Vladimír Frída)