TY VÍŠ...

Otakar Auředníček

Ty víš, co nocí dlouhých bez naděje jsem probděl často s divým žalem v hrudi, jak okem ztrhaným jsem zřel, jak chvěje se světlo hvězd a v moje srdce studí. Ty víš, co slzí na tvé listy padá, co polibků tvou bledou stužku kryje, co praví mi tvá růže, která zvadá, kdy v duši zvedá bolesti se zmije. Ty víš, čím byla’s v smutné poušti této pro zbloudilé mé srdce rozervané, a přec jen pro vždy zničeno a kleto je to mé štěstí dávno pochované.

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

721. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. None (Karel Babánek)
  2. IN MEMORIAM. (Adolf Červinka)
  3. Ten šáteček... (Růžena Jesenská)
  4. MELANCHOLIK. (Otakar Auředníček)
  5. TICHÉ SLOKY. (Adolf Bohuslav Dostal)
  6. EROTIKON I. (Arnošt Ráž)
  7. PÍSEŇ. (Adolf Brabec)
  8. NÁLADA PODZIMNÍHO VEČERA. (Josef Rosenzweig-Moir)
  9. Když tichá noc se na zem sklání. (Josef Václav Sládek)
  10. PODZIM. (Antonín Sova)