IN MEMORIAM.

Adolf Červinka

Na jarní večer vzpomínám, když viděl jsem tě poprvé, a slavné lásky vzkříšení mně oheň vlilo do krve. A vždycky v květů záplavě jsem vídal tebe míjeti, tys přešla jako jasný zjev, však chlad vál z tvého objetí. Dnes vím, co tenkrát bloudilo tvým zrakem, smutkem ztrhaným, co duši tvoji rdousilo, teď skončilo se šílenstvím! Co může přijít po tobě?... Po vysokých těch záchvěvech, v nichž struna duše napjatá se třásla lásky v akkordech! Dnes bičují mne vzpomínky, když bloudím světem netečně, jak na pobřeží tichých Snů jsme stáli kdysi společně! A svět chce, abych zapomněl, že hyneš ve svém žaláři, ve světlých chvílích že tekou ti žhavé slzy po tváři!

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

965. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. TY VÍŠ... (Otakar Auředníček)
  2. V MÉ DUŠI TICHO... (Bohdan Kaminský)
  3. PODZIM. (Antonín Sova)
  4. DOKONÁNO. (Adolf Červinka)
  5. TICHÉ SLOKY. (Adolf Bohuslav Dostal)
  6. V posledním květnu. ( K. Egor)
  7. PÍSEŇ. (Adolf Brabec)
  8. EROTIKON I. (Arnošt Ráž)
  9. Z DOPISŮ. (Vladimír Frída)
  10. XII. Umíral jsem – tak se mi to zdálo, (Adolf Heyduk)