Vytoužená chvíle.
Je kletbou štěstí, že má život krátký
jak jepice, jež sotva prvně vzletí,
bezduchá, mrtvá k zemi padá zpátky.
A růže, která na kvetoucí sněti
dnes krásou ještě slní, zítra vadne,
vám dí: – čas krátký, milujte se, děti.
5
Hle, co je člověk: kde byl šťastným za dne,
už večer hyne přesycením, nudou
a jedu krůpěj do srdce mu padne.
A za čas pověz, čím ti růže budou,
když uvadly, když zajde, co tu těšítěší,
a stane se jen upomínkou chudou?
A šťastným býti znovu vždy je těžší
než zapomenout. Umře-li ti prvá,
zda druhá láska řekne o přístřeší? – –
Je kletbou štěstí, že jen chvíli trvá.
6