Černohorské vánoce.
1-1Sborem sezval hadži-popa Jovo,
1-2sborem po všem Zetsku sezval kmety.
1-3A když sborem kmetové se sešli,
1-4řeč k nim činí hadži-popa tuto:
1-5„Oj Zećané,“ praví, „bratři trudní,
1-6jaký náš a k čemu nám ten život,
1-7když my od těch dob, co pod Obodem
1-8skály v chladném klínu odpočívá
1-9zastánce náš Crnojević Ivo
1-10a co země zmocnivší se Turci
1-11oltáře nám pobourali, chrámy,
1-12na místech nám posvátných, kde druhdy
1-13kněží naši bohu sloužívali,
1-14minarety sobě postavili, –
[87]
1-15když my, dím já, od neblahých dob těch
1-16nemáme kde modliti se bohu,
1-17ni kde boží vykonávat zákon?
1-18Pročež, bratři trudní, vás se táži,
1-19což abychom složili se na dar,
1-20do Skadra pak k pašovi se brali,
1-21dárkem si ho dříve naklonili,
1-22v sníženosti pak ho poprosili,
1-23by nám vydat povolení ráčil,
1-24bychom sobě kostelíček zdili,
1-25boha v něm dle víry naší ctili?“
2-1Kmetové kdy řeč tu vyslyšeli,
2-2s radostí k ní přidali se všickni,
2-3mezi sebou, co a jak kdo může,
2-4pašovi hned složili se na dar,
2-5do Skadra se krvavého brali,
2-6pašovi svou žádost vyslovili.
3-1Paša dárek přijal, žádost vyslech’.
3-2„Postavte si kostelíček!“ pravil.
3-3„Nebudu v tom překážeti já vám,
3-4ani v tom vám překážej kdo jiný!“
3-5Povolení pak jim ihned napsal,
3-6vlastní rukou spečetil, pak vydal.
88
4-1Šli pak zetští kmetové, šli domů,
4-2vyřídili, co jsou pořídili,
4-3zednických hned mistrů povolali,
4-4kostelíček u nich objednali.
5-1Kostelíček mistři postavili;
5-2kmetové pakpak, co jsou vyjednali,
5-3správně jim a řádně vyplatili,
5-4ještě zvlášť je slušně obdařili,
5-5domův zase odtud vypravili.
6-1A tu k nim zas hadži-popa Jovo:
6-2„Oj Zećané, trudní bratři moji!
6-3Kostelíček, hle, jsme dostavěli.
6-4A co platno, že jej postavili,
6-5lepší nežli doupě přec když není,
6-6nebo ještě vysvěcený není!
6-7Pročež, bratři trudní, vás se táži,
6-8což abychom složili se ještě
6-9na dar jeden, do Skadra se brali,
6-10pašovi se v úctě uklonili,
6-11darem si ho dříve naklonili,
6-12v pokornosti pak ho poprosili,
6-13by nám vydat povolení ráčil,
6-14abychom šli na tu Černou Horu,
89
6-15na Černé tam Hoře na Cetyni
6-16v monastéří k vladykovi vešli
6-17Danilovi a jej poprosili,
6-18do siré by zavítat k nám Zety,
6-19vysvětit nám kostelíček ráčil?“
7-1Kmetové kdy řeč tu vyslyšeli,
7-2s radostí i k ní hned přistoupili,
7-3ještě jednou, co a jak kdo může,
7-4mezi sebou složili se na dar,
7-5do Skadra se krvavého brali,
7-6pašovi svou žádost přednášeli.
8-1Paša dárek vzal, i tu jim žádost
8-2vyslyšel, hned na vladyku písmo
8-3napsal, sám pak spečetil, jim vydal.
8-4„Vladyko,“ v něm píše, „na Cetyni
8-5černohorský, poslyš, černý mniše!
8-6Bezpečný já průvod tobě dávám,
8-7bez péče bys s Černé Hory sešel,
8-8bez péče vší Zetou rovnou prošel,
8-9Zećanům pak kostelíček světil.
8-10A nebudu překážeti já ti,
8-11ani v tom mém pašectví kdo jiný!
8-12Avšak, mniše, péči také ty měj,
90
8-13ve zbraních by Černohorci tvoji
8-14nepřišli, ni Zećané, ni z kjaurů,
8-15do Zetska kdo přijdou, jací jiní!
8-16Nebo Turci podivni jsou zetští:
8-17v zbraních kjaura nemohou ni vidět;
8-18shlídnou-li ho, jako sup kdy kačku,
8-19naň se vrhnou, nezdrží je nikdo!
8-20Přes to, mou když v ochranu se dáváš,
8-21zbraní tobě netřeba pak žádných.
8-22Za to průvod bezpečný já tento
8-23rukou svojí spečetil a za to
8-24věrou svou zaň ručím – já to, paša!“
9-1Šli pak zetští kmetové, šli domů,
9-2vyřídili, co jsou pořídili,
9-3lodici hned krásnou vypravili,
9-4s hadži-popem Jovem přes jezero,
9-5přes široké, na Rijeku pluli,
9-6odtad vzhůru na Cetyně táhli,
9-7na Cetyni před vladyku stoupli,
9-8v pokoře mu ruku políbili,
9-9skromnou svou mu žádost vyslovili.
10-1Žádost jejich vladyka kdy vylech’vyslech’,
10-2převelice nad ní zasmuší se.
10-3„Oj Zećané,“ dí pak, „bratři moji,
91
10-4ubozi jste vy a nejubožší
10-5ze všech vás – to, pope Jovo, ty jsi!
10-6Nebo, zdá se, v paměti že nemáš,
10-7skaderské to pokolení z koho
10-8pochází, ni turecká ta věra
10-9jaká je a jaký na ni spoleh!
10-10Nebo Turek zadal-li ti věru,
10-11zadal pak, co nemá sám a nezná!
10-12Umíráš-li hladem, a on sousta
10-13podá tobě chleba, věz, že kámen;
10-14prahneš-li ty žizní, a on doušku
10-15poskytne ti vody, věz, že jed to;
10-16zaklíná-li se, že tobě přeje,
10-17věz, že šavli na tebe již brousí!
10-18Pro oslavu božího však jmena,
10-19pro kříž svatý, pro spasení duší,
10-20buď jak buď – se nezdráhám – jdu s vámi!“
11-1Také sluhu zavolal hned svého,
11-2dal si sedlat koně, na kůň vsedl,
11-3s pánem bohem na cestu se oddal.
12-1Ten den ještě do Rijeky dojel.
12-2Druhého pak dne, než rozdnilo se,
12-3jezerem ho širým přeplavili,
92
12-4Zety k břehu šťastně dopravili,
12-5od břehu pak ke popovu dvorci
12-6průvodem ho čestným provodili.
13-1Třetího pak dne, kdy slunko vzešlo,
13-2vladyka ven ze dvorce se dívá,
13-3ejhle, jaký překrásný to pohled!
13-4Kostelíček, hle, tu ozdobený
13-5korouhvemi, pletenci a chvojí;
13-6kolem něho z celé vůkol Zety,
13-7ze všech Brd až do zelené Tary
13-8pobožného lidu drahné množství.
13-9Se ženami mužové a s dítky,
13-10s křtěnci kmoši, se sestrami bratři,
13-11s vnoučaty jsou dědové tu šedí,
13-12mezi nimi o berlích též starci,
13-13jimžto šerem věku zraku svit již
13-14dohasíná, aniž jaktěživi
13-15božího by byli zhlédli stánku,
13-16neřkuli si v kteréms poklekali.
13-17A to všickni, těšíce se tomu,
13-18milosti že dočkali se boží,
13-19aby v Zetsku, v zmučené té zemi,
13-20bohu ke cti zdvih’ se zase stánek, –
13-21a to všickni vladyku by otce
93
13-22velebníka svého jednou zřeli,
13-23živné jeho řeči poslyšeli!
14-1Světitel když ve sjezdu tak valném
14-2věrné spatří své, jim velice se
14-3vzraduje, sám mezi ně pak vstoupí,
14-4potěšnými uvítá je slovy,
14-5příkladnou je povzbuzuje řečí,
14-6s popem potom v kostelíček vkročí,
14-7slavnostnými po obřadu zpěvy
14-8stánek boží, modlitbami světí.
15-1Po božích však služeb vykonání
15-2z kostelíčka světitel kdy stoupí,
15-3svým pak věrným, domův zas než odtad
15-4rozejdou se, jsme se požehnati: –
15-5vida, tu se moslimská co věra
15-6okáže a turecké co sliby!
15-7Hlučném v davu, hle, tu z nenadání
15-8podgoričtí v zbraních Musulmani,
15-9a jim všechněm v čele z Inogora
15-10bratři oba Mustafa i Ali!
15-11Na popa se Jova vrhnou jedni:
15-12„Psoto kjaurská, kjaurskému nám na vzdor
15-13bůžku svému postavil jsi chať tu;
94
15-14postavil sic, ale jemu klanět
15-15nebudeš v něm, náhončí se ďáblův!“
15-16A již padla rána, a již v trávu
15-17usmrcen kles’ hadži-popa Jovo.
15-18Na vladyku oboří se druzi:
15-19„S Černé Hory, mniše, slez’ jsi dolů,
15-20kjaurskému bys chať tu světil bůžku
15-21a znečistil slíbenou nám zemi;
15-22dolů to jsi slez’, však nahoru již
15-23nepolezeš více!“ A již chrámu
15-24se schodou, hle, mučedníka svrhli,
15-25již mu s těla komži svatou strhli,
15-26a teď – běda očím, než to zřely,
15-27ve věčných že tmách dřív nezemdlely! –
15-28teď mu z rukou vymknuli kříž zlatý,
15-29křížem zlatým v bílou tvář ho perou,
15-30drzou pěstí s posvátných mu skrání
15-31kštici u tom derou, že mu z tváře,
15-32ze skrání krev vřelá kane proudem, –
15-33a teď ukrutníci ruce, paty
15-34rozdmýchaným podpálí mu troudem!
16-1A jaký dřív pobožného lidu
16-2ples a jásot, takový teď úžas,
16-3taký bol a také rozlícení!
95
16-4Však co platen srdcím svorů v muce
16-5všechen bol, kdy zbraní není v ruce?
16-6Nemají než výkřik! A co na ten
16-7přemoc dbá? Tak vzkřik jak bol nic platen!
16-8Umučence houžvemi teď vážou,
16-9dvěma koním ke ohonům připnou,
16-10s hulákáním nesmírným a rykem
16-11do Skadra pak před pašu ho vlečou. –
17-1Rozběhl se lid. Kdož ve radosti
17-2před úsvitem z domova jsou vyšli,
17-3za smutného slunka shasínání
17-4k domovu se navrátili s pláčem.
17-5I šel nářek ode dvora k dvoru
17-6po všem kolem Zetsku, po všech Brdách,
17-7i šel stesk a smutek ze vsi do vsi
17-8od Morači do zelené Tary.
17-9Není oka, žeby neslzelo,
17-10nejsou ústa, že by neželela.
18-1I sešli se kmetové zas zetští,
18-2mezi sebou radu zase brali:
18-3„Což abychom, přeubozí bratři,
18-4mezi sebou složili se zase,
18-5do Skadra se krvavého brali,
18-6pašovi se k nohoum vrhli,
96
18-7dárkem si ho dříve naklonili,
18-8skroušeni ho potom poprosili,
18-9milosti by udělit nám ráčil,
18-10vladyky by mladistvého šetřil,
18-11ze vězení na svobodu pustil,
18-12by zas na své Cetyně se vrátil?“
19-1A jak, žeby dobré bylo, znali,
19-2bez prodlení hned tak učinili.
19-3Složili se mezi sebou na dar,
19-4do Skadra šli, před pašu tu vešli,
19-5dárkem si ho dříve naklonili,
19-6ve slzách mu k nohoum pak se vrhli,
19-7skroušeni ho s pláčem poprosili:
19-8„Hle nás, pašo, koříme se tobě!
19-9Věru svou nám zadal’s; a hle, kterak
19-10Moslimové tví ji zachovali!
19-11Rukou svou nám ručil’s ; a hle, kterak
19-12drapové ti zprznili ji tvoji!
19-13Avšak, pane, pro nevinné krve
19-14prolití bys v prokletí nám Zetu,
19-15sobě sám svůj Skader nepřivedl:
19-16vladyku nám otce neusmrtiž,
19-17radš ho z vazby propustiti račiž,
19-18ať se vrátí na Horu svou Černou.
97
19-19Pakli ale, pašo, té své věry
19-20nepokládáš ničím, za krev aspoň
19-21přijmi výkup; žádej co ti libo!“
20-1Přijal paša dárek, neříká však
20-2ani slova. Usmívá se jenom,
20-3přemítá sám s sebou, čím by tak as
20-4nejvíc těžil: – vladykovu kdyby
20-5carovi slal do Stambola hlavu,
20-6či radš za ni kjaurům odňal zlato?
20-7Přemítá, pak odhodlá se zkrátka:
20-8„Lépe v skříni kjaurský dukát jeden,
20-9nežli carských mimo skříně tisíc.
20-10Třicet tisíc vysázejte vlašských
20-11dukátů a kněžíka si vemte!“
21-1Šli pak zetští kmetové, šli domů,
21-2vyřídili, co jsou pořídili,
21-3mezi sebou po všem rovném Zetsku,
21-4po všech Brdech složili se zase.
21-5Složili se; avšak těžko-li je
21-6z vyschlé studny palnou hasit žízeň,
21-7mnohem tíže z vyprázněných měšců
21-8nesytnému postačiti chtíči!
21-9Chudé co se nedostává Zetě,
98
21-10chudá pro to dosází jí Hora,
21-11prodavši vše na Cetyni z chrámu
21-12klenoty a z monastéru stříbro,
21-13kříže všechny, kalichy a svícny.
21-14Šťastně ku svým vladyka se vrátí. – –
22-1Radostnýtě, slavný vyprostěnce
22-2rovnou Zetou průvod; radostnější
22-3na Cetyni příjezd, když tu k němu
22-4tlačili se se všad jeho věrní,
22-5„Blaze nám, o slunko,“ volajíce,
22-6„nebo kdybys bývalo nám zašlo,
22-7slunko, navždy, kterak osiřeni
22-8bez tebe my bychom vytrvali?
22-9Ve tmách bychom bloudili a v bídách,
22-10Turkům padli zotročeni pod jho;
22-11a to bychom zahynuli radši!“
23-1A vladyka jim pak: „Černohorci,
23-2vám-li blaze, blažeji mně stokrát!
23-3Tureckého jha však neujdete,
23-4potupy-li této nepomstíte,
23-5tělem-li i duší o jediné
23-6po vašich to předcích o dědictví,
23-7o svobodu, se nezasadíte.
99
23-8Pročež hada pod ohništěm netrp,
23-9rozšlap ho a ven z tvých humen vymeť!“
24-1A jakoby z hrdla ze jednoho
24-2„Učiníme!“ přísahali všickni.
24-3„Rozšlapeme, odtud vymeteme!“
25-1Avšak ušel za měsícem měsíc,
25-2za druhým pak třetí, pak i čtvrtý,
25-3a vše ticho po horách a klidno; –
25-4nehne z pochvy zbraň, nehne se ruka.
25-5Za to zase od Skadra tu písmo:
25-6„Ze zajetí, Černohorský mniše,
25-7propustil jsem já tě, tobě život
25-8daroval, – ty za to však se špatně
25-9odsluhuješ! Proti mně tu luzu
25-10černohorskou stále pobuřuješ;
25-11sám pak na té Černé Hoře sobě
25-12počínáš, jak nad ní bys byl pánem,
25-13kdežto mou si přece jenom rajou
25-14ty a s tebou Černohorci všickni!
25-15Pročež, mniše, sestřence ať svého
25-16Mustaf-agu vladařem vám vsadím,
25-17s Cetyně ty ihned vystěhuj se!
25-18Hrdla-li si vážíš – nezpěčuj se!“
100
26-1Vladykovi písmo to kdy přišlo,
26-2hlavary hned, kmety všechny svolal.
26-3„Zpronevěru zrádcům odplatiti
26-4slíbili jste,“ praví, „těla, duše
26-5pro svobodu vlasti nasaditi;
26-6avšak slibu státi nedbali jste.
26-7Nuže teď, nač došlo, sami čtěte!
26-8Pašovi se pánu svému kořte,
26-9Mustafovi vladaři se kloňte!
26-10Nebo já již říditi vás déle
26-11nemohu, ni u vás přebývati,
26-12slavená kdež černohorská chrabrost
26-13spustila se vás a ukrocená
26-14svoboda se ponižuje pod jho!“
27-1Kmetové kdy řeč tu uslyšeli,
27-2omlouvat se kterak nevěděli;
27-3s nevyslovným bolem jen a studem
27-4na zemi jsou smutni před se zřeli.
28-1I vystoupí vévoda z nich vážný
28-2Štěpán Batrić, před vladyku vstoupí,
28-3„Neračiž se, hospodáři světlý,
28-4neračiž se,“ praví, „na nás horšit!
28-5Postrašeni jsme a poniženi,
101
28-6nebo síly nouze nedodává,
28-7ani z bídy smělost srdce brává!
28-8Máme ženy také, máme dítka,
28-9ana nám jsou milená a drahá,
28-10jako caru carevici jeho.
28-11Ubije-li někoho z nás Turek,
28-12kdo pak ujme sirotků se našich,
28-13by se o ně postaral, je živil,
28-14šatil, střežil, ke dobrému vodil?
28-15Vypálí-li Turek komu dvorec,
28-16kdo pak siré zastane se vdovy,
28-17s kojeňátkem aby spát kde měla,
28-18nuzovat se světem nemusila?
28-19Pročež, báne, nic se tomu nediv,
28-20z nás-li komu ruku poutá starost!
28-21Jsou však také mezi námi, kteří
28-22dokážou ti, báne náš, že chrabrost
28-23nezanikla černohorská ještě,
28-24že mrou rádi, v boha doufajíce,
28-25že jim s dítky neopustí vdovu;
28-26jsou – zvíš sám – že o svobodu dbají,
28-27svobodu jak posvětiti znají!“
29-1***
102
30-1Netrvalo dlouho, stály vody,
30-2padal sníh a vánoční tu hody.
30-3Na svatvečer hodů za stmívání
30-4patero tu v Batrićově dvoru
30-5v ústranním se v taji sešlo bratří,
30-6s vévodou to se Štěpánem samým
30-7pátým čtyři Batrićové mladší.
30-8Na ohnisko badňák položili,
30-9svěcené pak dřeva zapálili,
30-10voskovice bílé rozsvítili,
30-11narození páně poslavili.
30-12K večeři pak spolu usedli si,
30-13spasiteli světa na oslavu
30-14ještě jednou číši připili si,
30-15se ženami, s dítky žehnali se,
30-16po tichu pak z dvorce vybrali se.
31-1Tichá byla noc a tichy sněhem
31-2kroky jejich. Tiši, neviděni,
31-3neslyšeni Inogora došli,
31-4ve zděné kde věži Mustafovo
31-5kuje zrady zrádné pokolení.
32-1K věži jak tu blíže přistupují,
32-2kolem věže hle tu semo tamo
103
32-3Borilović již se Vukan plíží,
32-4hadži-popa Jovana to bratr.
33-1„Aj, co ty tu?“ vévoda se táže.
34-1„A co vy?“ mu Borilović na to.
34-2„Od svatého Martina již já tu
34-3čekám, Černá nepošle-li Hora
34-4junáka, by pomocí mi přispěl,
34-5proklaté bych vyhubil to hnízdo.
34-6A najednou patera tu pomoc!“
35-1Tichounká je noc a neslyšeni,
35-2neviděni do ohrady vtrhli,
35-3z ohrady pak do věže jsou vpadli.
36-1A tu těžkých probudiv se ze snů
36-2s lože zdvihne Mustafa se aga,
36-3Aliju pak bratra svého budí:
36-4„Poslyš, bratře Ali! Zdali jen to
36-5sen mne straší, či to strašná pravda?
36-6Kolem mne a nade mnou, mně zdá se,
36-7jako by věž bořila se zděná,
36-8pode mnou jak by se země třásla,
36-9průlomy nám ve věž vtrhli vlci!“
104
37-1A v tom z těžkých procitnuv též ze snů
37-2s lože zdvihne Alija se aga:
37-3„Poslyš, bratře Mustafo! Zda sním to,
37-4čili nesním? Zda to v prostřed zimy
37-5hřmí, či Černá vzbuřuje se Hora?“
38-1A již jizbou blýskají se šavle,
38-2a již v jizbě Štěpán Batrić s družci.
38-3„Není,“ zvolá, „není sen to žádný!
38-4Neboří se nad tebou věž zděná,
38-5nevpadli ti, Mustafo, v ní vlci,
38-6nehřmí v prostřed, Alijo, to zimy;
38-7ale Černá vzbuřuje se Hora,
38-8a my tu a s námi usmrcený
38-9zradou vaší hadži-popa Jovo,
38-10a my tu a s námi prozrazená
38-11věrou vaší věra svatá naše,
38-12bychom tobě, světlý Mustaf-ago,
38-13klonili se, nad Černou tě Horou
38-14dosadili vladařem a pánem!“
39-1A již bleskla Štěpánova šavle, –
39-2s lože mrtev Mustaf-aga klesne;
39-3a již zakmit’ Vukanův se handžar, –
39-4s lože mrtev Alija se svalí.
105
39-5A již také po chodbách a v síních
39-6vyděšených Turčinů a Turčat
39-7žasný křik a šavlí smrtný drnkot.
39-8A než do půl dostoupilo noci,
39-9Mustafových pět a Alijových
39-10sedm synů ostřím meče sešlo,
39-11bratranců a sluhů nad ně třicet.
40-1Tichá byla noc a odtud dále
40-2ke Jabuku mstitelé se brali,
40-3od Jabuka dál pak k Dubovíku;
40-4z Mustafova rodu, z Alijova
40-5do kořene po vší Černé Hoře
40-6nevěry vše zahubili símě.
41-1Dvě tu jenom pacholátka milá
41-2ještě jsou, dvě Turčata to malá,
41-3Mustafova z pokolení jedno,
41-4z pokolení Alijova druhé,
41-5a ta s pláčem na zemi, hle, kleknou,
41-6ruce malé sepínají, jako
41-7modlit by se pánu bohu chtěli.
41-8„Neusmrťte děťátka nás!“ prosí,
41-9„pro děťátka vaše a pro boží
41-10smilování na živě nás nechte!“
106
42-1Ani těm však v rozlícení milost
42-2Borilović uděliti nechce.
42-3„Zmiziž,“ praví, „zpronevěrné símě
42-4ze světa až do sledního zrna!“
42-5A již šavle jen aby je sťala.
43-1Avšak jemu v ruku padá Štěpán,
43-2„Ustaň!“ velí. „Před bohem a světem
43-3neodpustný hřích to, bychom v noci
43-4této, kdy nám zrodila se spása,
43-5nešetřili nevinných my dítek,
43-6milosrdně jich se neujali!“
44-1Se země pak dítka obě zvedl,
44-2na ruce je, na každou vzal jedno,
44-3ze sirých se domů s nimi vybral. – –
45-1Z rána pak, když nebes na oblohu
45-2svátečné již stupovalo slunko,
45-3na Cetyně vévoda tu Štěpán
45-4spolu s družci stupuje, hle, vzhůru.
45-5Z daleka již monastéru z oken
45-6vladyka je spatřil, a když poznal,
45-7z monastéru v ústrety jim vyšel,
45-8odkud jdou, co nesou, jich se táže.
107
46-1A mu na to vojevoda Štěpán:
46-2„Z večera jsme badňák zapálili,
46-3narození páně poslavili,
46-4v noci sobě spásu založili!“
46-5O všem, co se událo a kterak,
46-6světitele zpravoval pak otce.
47-1Ten pak zprávu potěšnou kdy vyslech’,
47-2radostným juž odolati slzám
47-3déle nemůž’; každého z nich zvláště
47-4obejmul a ve tvář bílou líbal,
47-5požehnání všechněm své pak dával.
48-1A tu k němu vojevoda Štěpán:
48-2„Hospodáři, báne náš a otče,
48-3ty nám to své požehnání dáváš;
48-4za to slušno, bychom my zas tobě
48-5kořisť, které nabyli jsme, dali.
48-6Hle – tu všechna!“ Řek’ a vladykovi
48-7do náruči Turčata dva vložil.
49-1Milostivě pacholátka z rukou
49-2Štěpánových vladyka dvě přijal,
49-3na svých rukou sám, na každé jedno,
49-4do kostela nes’ a z nepřátel je
108
49-5na přátele světil. Boží hody
49-6zároveň i svaté slavil křtiny. –
50-1Po hodech pak vladyka, než odtud
50-2hrdinové na odjezd se dali,
50-3každému z nich vánočního ještě
50-4naděliti neobmeškal dárku.
50-5Turčata dvě – ty sám sobě nechal,
50-6řka: „Jen v tomto svatém ve znamení,
50-7na něž křtěna dvě ta nevinňátka,
50-8nebeský nám zvítězit dej vůdce,
50-9jiných pak nám zbraní třeba není!
50-10Prozatím však budiž v kostelíčku
50-11zázračnou nám zárukou a znakem,
50-12že ne věčně slunko pode mrakem!“
109