Černohorské vánoce.

Siegfried Kapper

Černohorské vánoce.
1-1Sborem sezval hadži-popa Jovo, 1-2sborem po všem Zetsku sezval kmety. 1-3A když sborem kmetové se sešli, 1-4řeč k nim činí hadži-popa tuto: 1-5„Oj Zećané,“ praví, „bratři trudní, 1-6jaký náš a k čemu nám ten život, 1-7když my od těch dob, co pod Obodem 1-8skály v chladném klínu odpočívá 1-9zastánce náš Crnojević Ivo 1-10a co země zmocnivší se Turci 1-11oltáře nám pobourali, chrámy, 1-12na místech nám posvátných, kde druhdy 1-13kněží naši bohu sloužívali, 1-14minarety sobě postavili, – [87] 1-15když my, dím já, od neblahých dob těch 1-16nemáme kde modliti se bohu, 1-17ni kde boží vykonávat zákon? 1-18Pročež, bratři trudní, vás se táži, 1-19což abychom složili se na dar, 1-20do Skadra pak k pašovi se brali, 1-21dárkem si ho dříve naklonili, 1-22v sníženosti pak ho poprosili, 1-23by nám vydat povolení ráčil, 1-24bychom sobě kostelíček zdili, 1-25boha v něm dle víry naší ctili?“ 2-1Kmetové kdy řeč tu vyslyšeli, 2-2s radostí k ní přidali se všickni, 2-3mezi sebou, co a jak kdo může, 2-4pašovi hned složili se na dar, 2-5do Skadra se krvavého brali, 2-6pašovi svou žádost vyslovili. 3-1Paša dárek přijal, žádost vyslech’. 3-2„Postavte si kostelíček!“ pravil. 3-3„Nebudu v tom překážeti já vám, 3-4ani v tom vám překážej kdo jiný!“ 3-5Povolení pak jim ihned napsal, 3-6vlastní rukou spečetil, pak vydal. 88 4-1Šli pak zetští kmetové, šli domů, 4-2vyřídili, co jsou pořídili, 4-3zednických hned mistrů povolali, 4-4kostelíček u nich objednali. 5-1Kostelíček mistři postavili; 5-2kmetové pakpak, co jsou vyjednali, 5-3správně jim a řádně vyplatili, 5-4ještě zvlášť je slušně obdařili, 5-5domův zase odtud vypravili. 6-1A tu k nim zas hadži-popa Jovo: 6-2„Oj Zećané, trudní bratři moji! 6-3Kostelíček, hle, jsme dostavěli. 6-4A co platno, že jej postavili, 6-5lepší nežli doupě přec když není, 6-6nebo ještě vysvěcený není! 6-7Pročež, bratři trudní, vás se táži, 6-8což abychom složili se ještě 6-9na dar jeden, do Skadra se brali, 6-10pašovi se v úctě uklonili, 6-11darem si ho dříve naklonili, 6-12v pokornosti pak ho poprosili, 6-13by nám vydat povolení ráčil, 6-14abychom šli na tu Černou Horu, 89 6-15na Černé tam Hoře na Cetyni 6-16v monastéří k vladykovi vešli 6-17Danilovi a jej poprosili, 6-18do siré by zavítat k nám Zety, 6-19vysvětit nám kostelíček ráčil?“ 7-1Kmetové kdy řeč tu vyslyšeli, 7-2s radostí i k ní hned přistoupili, 7-3ještě jednou, co a jak kdo může, 7-4mezi sebou složili se na dar, 7-5do Skadra se krvavého brali, 7-6pašovi svou žádost přednášeli. 8-1Paša dárek vzal, i tu jim žádost 8-2vyslyšel, hned na vladyku písmo 8-3napsal, sám pak spečetil, jim vydal. 8-4„Vladyko,“ v něm píše, „na Cetyni 8-5černohorský, poslyš, černý mniše! 8-6Bezpečný já průvod tobě dávám, 8-7bez péče bys s Černé Hory sešel, 8-8bez péče vší Zetou rovnou prošel, 8-9Zećanům pak kostelíček světil. 8-10A nebudu překážeti já ti, 8-11ani v tom mém pašectví kdo jiný! 8-12Avšak, mniše, péči také ty měj, 90 8-13ve zbraních by Černohorci tvoji 8-14nepřišli, ni Zećané, ni z kjaurů, 8-15do Zetska kdo přijdou, jací jiní! 8-16Nebo Turci podivni jsou zetští: 8-17v zbraních kjaura nemohou ni vidět; 8-18shlídnou-li ho, jako sup kdy kačku, 8-19naň se vrhnou, nezdrží je nikdo! 8-20Přes to, mou když v ochranu se dáváš, 8-21zbraní tobě netřeba pak žádných. 8-22Za to průvod bezpečný já tento 8-23rukou svojí spečetil a za to 8-24věrou svou zaň ručím – já to, paša!“ 9-1Šli pak zetští kmetové, šli domů, 9-2vyřídili, co jsou pořídili, 9-3lodici hned krásnou vypravili, 9-4s hadži-popem Jovem přes jezero, 9-5přes široké, na Rijeku pluli, 9-6odtad vzhůru na Cetyně táhli, 9-7na Cetyni před vladyku stoupli, 9-8v pokoře mu ruku políbili, 9-9skromnou svou mu žádost vyslovili. 10-1Žádost jejich vladyka kdy vylech’vyslech’, 10-2převelice nad ní zasmuší se. 10-3„Oj Zećané,“ dí pak, „bratři moji, 91 10-4ubozi jste vy a nejubožší 10-5ze všech vás – to, pope Jovo, ty jsi! 10-6Nebo, zdá se, v paměti že nemáš, 10-7skaderské to pokolení z koho 10-8pochází, ni turecká ta věra 10-9jaká je a jaký na ni spoleh! 10-10Nebo Turek zadal-li ti věru, 10-11zadal pak, co nemá sám a nezná! 10-12Umíráš-li hladem, a on sousta 10-13podá tobě chleba, věz, že kámen; 10-14prahneš-li ty žizní, a on doušku 10-15poskytne ti vody, věz, že jed to; 10-16zaklíná-li se, že tobě přeje, 10-17věz, že šavli na tebe již brousí! 10-18Pro oslavu božího však jmena, 10-19pro kříž svatý, pro spasení duší, 10-20buď jak buď – se nezdráhám – jdu s vámi!“ 11-1Také sluhu zavolal hned svého, 11-2dal si sedlat koně, na kůň vsedl, 11-3s pánem bohem na cestu se oddal. 12-1Ten den ještě do Rijeky dojel. 12-2Druhého pak dne, než rozdnilo se, 12-3jezerem ho širým přeplavili, 92 12-4Zety k břehu šťastně dopravili, 12-5od břehu pak ke popovu dvorci 12-6průvodem ho čestným provodili. 13-1Třetího pak dne, kdy slunko vzešlo, 13-2vladyka ven ze dvorce se dívá, 13-3ejhle, jaký překrásný to pohled! 13-4Kostelíček, hle, tu ozdobený 13-5korouhvemi, pletenci a chvojí; 13-6kolem něho z celé vůkol Zety, 13-7ze všech Brd až do zelené Tary 13-8pobožného lidu drahné množství. 13-9Se ženami mužové a s dítky, 13-10s křtěnci kmoši, se sestrami bratři, 13-11s vnoučaty jsou dědové tu šedí, 13-12mezi nimi o berlích též starci, 13-13jimžto šerem věku zraku svit již 13-14dohasíná, aniž jaktěživi 13-15božího by byli zhlédli stánku, 13-16neřkuli si v kteréms poklekali. 13-17A to všickni, těšíce se tomu, 13-18milosti že dočkali se boží, 13-19aby v Zetsku, v zmučené té zemi, 13-20bohu ke cti zdvih’ se zase stánek, – 13-21a to všickni vladyku by otce 93 13-22velebníka svého jednou zřeli, 13-23živné jeho řeči poslyšeli! 14-1Světitel když ve sjezdu tak valném 14-2věrné spatří své, jim velice se 14-3vzraduje, sám mezi ně pak vstoupí, 14-4potěšnými uvítá je slovy, 14-5příkladnou je povzbuzuje řečí, 14-6s popem potom v kostelíček vkročí, 14-7slavnostnými po obřadu zpěvy 14-8stánek boží, modlitbami světí. 15-1Po božích však služeb vykonání 15-2z kostelíčka světitel kdy stoupí, 15-3svým pak věrným, domův zas než odtad 15-4rozejdou se, jsme se požehnati: – 15-5vida, tu se moslimská co věra 15-6okáže a turecké co sliby! 15-7Hlučném v davu, hle, tu z nenadání 15-8podgoričtí v zbraních Musulmani, 15-9a jim všechněm v čele z Inogora 15-10bratři oba Mustafa i Ali! 15-11Na popa se Jova vrhnou jedni: 15-12„Psoto kjaurská, kjaurskému nám na vzdor 15-13bůžku svému postavil jsi chať tu; 94 15-14postavil sic, ale jemu klanět 15-15nebudeš v něm, náhončí se ďáblův!“ 15-16A již padla rána, a již v trávu 15-17usmrcen kles’ hadži-popa Jovo. 15-18Na vladyku oboří se druzi: 15-19„S Černé Hory, mniše, slez’ jsi dolů, 15-20kjaurskému bys chať tu světil bůžku 15-21a znečistil slíbenou nám zemi; 15-22dolů to jsi slez’, však nahoru již 15-23nepolezeš více!“ A již chrámu 15-24se schodou, hle, mučedníka svrhli, 15-25již mu s těla komži svatou strhli, 15-26a teď – běda očím, než to zřely, 15-27ve věčných že tmách dřív nezemdlely! – 15-28teď mu z rukou vymknuli kříž zlatý, 15-29křížem zlatým v bílou tvář ho perou, 15-30drzou pěstí s posvátných mu skrání 15-31kštici u tom derou, že mu z tváře, 15-32ze skrání krev vřelá kane proudem, – 15-33a teď ukrutníci ruce, paty 15-34rozdmýchaným podpálí mu troudem! 16-1A jaký dřív pobožného lidu 16-2ples a jásot, takový teď úžas, 16-3taký bol a také rozlícení! 95 16-4Však co platen srdcím svorů v muce 16-5všechen bol, kdy zbraní není v ruce? 16-6Nemají než výkřik! A co na ten 16-7přemoc dbá? Tak vzkřik jak bol nic platen! 16-8Umučence houžvemi teď vážou, 16-9dvěma koním ke ohonům připnou, 16-10s hulákáním nesmírným a rykem 16-11do Skadra pak před pašu ho vlečou. – 17-1Rozběhl se lid. Kdož ve radosti 17-2před úsvitem z domova jsou vyšli, 17-3za smutného slunka shasínání 17-4k domovu se navrátili s pláčem. 17-5I šel nářek ode dvora k dvoru 17-6po všem kolem Zetsku, po všech Brdách, 17-7i šel stesk a smutek ze vsi do vsi 17-8od Morači do zelené Tary. 17-9Není oka, žeby neslzelo, 17-10nejsou ústa, že by neželela. 18-1I sešli se kmetové zas zetští, 18-2mezi sebou radu zase brali: 18-3„Což abychom, přeubozí bratři, 18-4mezi sebou složili se zase, 18-5do Skadra se krvavého brali, 18-6pašovi se k nohoum vrhli, 96 18-7dárkem si ho dříve naklonili, 18-8skroušeni ho potom poprosili, 18-9milosti by udělit nám ráčil, 18-10vladyky by mladistvého šetřil, 18-11ze vězení na svobodu pustil, 18-12by zas na své Cetyně se vrátil?“ 19-1A jak, žeby dobré bylo, znali, 19-2bez prodlení hned tak učinili. 19-3Složili se mezi sebou na dar, 19-4do Skadra šli, před pašu tu vešli, 19-5dárkem si ho dříve naklonili, 19-6ve slzách mu k nohoum pak se vrhli, 19-7skroušeni ho s pláčem poprosili: 19-8„Hle nás, pašo, koříme se tobě! 19-9Věru svou nám zadal’s; a hle, kterak 19-10Moslimové tví ji zachovali! 19-11Rukou svou nám ručil’s ; a hle, kterak 19-12drapové ti zprznili ji tvoji! 19-13Avšak, pane, pro nevinné krve 19-14prolití bys v prokletí nám Zetu, 19-15sobě sám svůj Skader nepřivedl: 19-16vladyku nám otce neusmrtiž, 19-17radš ho z vazby propustiti račiž, 19-18ať se vrátí na Horu svou Černou. 97 19-19Pakli ale, pašo, té své věry 19-20nepokládáš ničím, za krev aspoň 19-21přijmi výkup; žádej co ti libo!“ 20-1Přijal paša dárek, neříká však 20-2ani slova. Usmívá se jenom, 20-3přemítá sám s sebou, čím by tak as 20-4nejvíc těžil: – vladykovu kdyby 20-5carovi slal do Stambola hlavu, 20-6či radš za ni kjaurům odňal zlato? 20-7Přemítá, pak odhodlá se zkrátka: 20-8„Lépe v skříni kjaurský dukát jeden, 20-9nežli carských mimo skříně tisíc. 20-10Třicet tisíc vysázejte vlašských 20-11dukátů a kněžíka si vemte!“ 21-1Šli pak zetští kmetové, šli domů, 21-2vyřídili, co jsou pořídili, 21-3mezi sebou po všem rovném Zetsku, 21-4po všech Brdech složili se zase. 21-5Složili se; avšak těžko-li je 21-6z vyschlé studny palnou hasit žízeň, 21-7mnohem tíže z vyprázněných měšců 21-8nesytnému postačiti chtíči! 21-9Chudé co se nedostává Zetě, 98 21-10chudá pro to dosází jí Hora, 21-11prodavši vše na Cetyni z chrámu 21-12klenoty a z monastéru stříbro, 21-13kříže všechny, kalichy a svícny. 21-14Šťastně ku svým vladyka se vrátí. – – 22-1Radostnýtě, slavný vyprostěnce 22-2rovnou Zetou průvod; radostnější 22-3na Cetyni příjezd, když tu k němu 22-4tlačili se se všad jeho věrní, 22-5„Blaze nám, o slunko,“ volajíce, 22-6„nebo kdybys bývalo nám zašlo, 22-7slunko, navždy, kterak osiřeni 22-8bez tebe my bychom vytrvali? 22-9Ve tmách bychom bloudili a v bídách, 22-10Turkům padli zotročeni pod jho; 22-11a to bychom zahynuli radši!“ 23-1A vladyka jim pak: „Černohorci, 23-2vám-li blaze, blažeji mně stokrát! 23-3Tureckého jha však neujdete, 23-4potupy-li této nepomstíte, 23-5tělem-li i duší o jediné 23-6po vašich to předcích o dědictví, 23-7o svobodu, se nezasadíte. 99 23-8Pročež hada pod ohništěm netrp, 23-9rozšlap ho a ven z tvých humen vymeť!“ 24-1A jakoby z hrdla ze jednoho 24-2„Učiníme!“ přísahali všickni. 24-3„Rozšlapeme, odtud vymeteme!“ 25-1Avšak ušel za měsícem měsíc, 25-2za druhým pak třetí, pak i čtvrtý, 25-3a vše ticho po horách a klidno; – 25-4nehne z pochvy zbraň, nehne se ruka. 25-5Za to zase od Skadra tu písmo: 25-6„Ze zajetí, Černohorský mniše, 25-7propustil jsem já tě, tobě život 25-8daroval, – ty za to však se špatně 25-9odsluhuješ! Proti mně tu luzu 25-10černohorskou stále pobuřuješ; 25-11sám pak na té Černé Hoře sobě 25-12počínáš, jak nad ní bys byl pánem, 25-13kdežto mou si přece jenom rajou 25-14ty a s tebou Černohorci všickni! 25-15Pročež, mniše, sestřence ať svého 25-16Mustaf-agu vladařem vám vsadím, 25-17s Cetyně ty ihned vystěhuj se! 25-18Hrdla-li si vážíš – nezpěčuj se!“ 100 26-1Vladykovi písmo to kdy přišlo, 26-2hlavary hned, kmety všechny svolal. 26-3„Zpronevěru zrádcům odplatiti 26-4slíbili jste,“ praví, „těla, duše 26-5pro svobodu vlasti nasaditi; 26-6avšak slibu státi nedbali jste. 26-7Nuže teď, nač došlo, sami čtěte! 26-8Pašovi se pánu svému kořte, 26-9Mustafovi vladaři se kloňte! 26-10Nebo já již říditi vás déle 26-11nemohu, ni u vás přebývati, 26-12slavená kdež černohorská chrabrost 26-13spustila se vás a ukrocená 26-14svoboda se ponižuje pod jho!“ 27-1Kmetové kdy řeč tu uslyšeli, 27-2omlouvat se kterak nevěděli; 27-3s nevyslovným bolem jen a studem 27-4na zemi jsou smutni před se zřeli. 28-1I vystoupí vévoda z nich vážný 28-2Štěpán Batrić, před vladyku vstoupí, 28-3„Neračiž se, hospodáři světlý, 28-4neračiž se,“ praví, „na nás horšit! 28-5Postrašeni jsme a poniženi, 101 28-6nebo síly nouze nedodává, 28-7ani z bídy smělost srdce brává! 28-8Máme ženy také, máme dítka, 28-9ana nám jsou milená a drahá, 28-10jako caru carevici jeho. 28-11Ubije-li někoho z nás Turek, 28-12kdo pak ujme sirotků se našich, 28-13by se o ně postaral, je živil, 28-14šatil, střežil, ke dobrému vodil? 28-15Vypálí-li Turek komu dvorec, 28-16kdo pak siré zastane se vdovy, 28-17s kojeňátkem aby spát kde měla, 28-18nuzovat se světem nemusila? 28-19Pročež, báne, nic se tomu nediv, 28-20z nás-li komu ruku poutá starost! 28-21Jsou však také mezi námi, kteří 28-22dokážou ti, báne náš, že chrabrost 28-23nezanikla černohorská ještě, 28-24že mrou rádi, v boha doufajíce, 28-25že jim s dítky neopustí vdovu; 28-26jsou – zvíš sám – že o svobodu dbají, 28-27svobodu jak posvětiti znají!“ 29-1*** 102 30-1Netrvalo dlouho, stály vody, 30-2padal sníh a vánoční tu hody. 30-3Na svatvečer hodů za stmívání 30-4patero tu v Batrićově dvoru 30-5v ústranním se v taji sešlo bratří, 30-6s vévodou to se Štěpánem samým 30-7pátým čtyři Batrićové mladší. 30-8Na ohnisko badňák položili, 30-9svěcené pak dřeva zapálili, 30-10voskovice bílé rozsvítili, 30-11narození páně poslavili. 30-12K večeři pak spolu usedli si, 30-13spasiteli světa na oslavu 30-14ještě jednou číši připili si, 30-15se ženami, s dítky žehnali se, 30-16po tichu pak z dvorce vybrali se. 31-1Tichá byla noc a tichy sněhem 31-2kroky jejich. Tiši, neviděni, 31-3neslyšeni Inogora došli, 31-4ve zděné kde věži Mustafovo 31-5kuje zrady zrádné pokolení. 32-1K věži jak tu blíže přistupují, 32-2kolem věže hle tu semo tamo 103 32-3Borilović již se Vukan plíží, 32-4hadži-popa Jovana to bratr. 33-1„Aj, co ty tu?“ vévoda se táže. 34-1„A co vy?“ mu Borilović na to. 34-2„Od svatého Martina již já tu 34-3čekám, Černá nepošle-li Hora 34-4junáka, by pomocí mi přispěl, 34-5proklaté bych vyhubil to hnízdo. 34-6A najednou patera tu pomoc!“ 35-1Tichounká je noc a neslyšeni, 35-2neviděni do ohrady vtrhli, 35-3z ohrady pak do věže jsou vpadli. 36-1A tu těžkých probudiv se ze snů 36-2s lože zdvihne Mustafa se aga, 36-3Aliju pak bratra svého budí: 36-4„Poslyš, bratře Ali! Zdali jen to 36-5sen mne straší, či to strašná pravda? 36-6Kolem mne a nade mnou, mně zdá se, 36-7jako by věž bořila se zděná, 36-8pode mnou jak by se země třásla, 36-9průlomy nám ve věž vtrhli vlci!“ 104 37-1A v tom z těžkých procitnuv též ze snů 37-2s lože zdvihne Alija se aga: 37-3„Poslyš, bratře Mustafo! Zda sním to, 37-4čili nesním? Zda to v prostřed zimy 37-5hřmí, či Černá vzbuřuje se Hora?“ 38-1A již jizbou blýskají se šavle, 38-2a již v jizbě Štěpán Batrić s družci. 38-3„Není,“ zvolá, „není sen to žádný! 38-4Neboří se nad tebou věž zděná, 38-5nevpadli ti, Mustafo, v ní vlci, 38-6nehřmí v prostřed, Alijo, to zimy; 38-7ale Černá vzbuřuje se Hora, 38-8a my tu a s námi usmrcený 38-9zradou vaší hadži-popa Jovo, 38-10a my tu a s námi prozrazená 38-11věrou vaší věra svatá naše, 38-12bychom tobě, světlý Mustaf-ago, 38-13klonili se, nad Černou tě Horou 38-14dosadili vladařem a pánem!“ 39-1A již bleskla Štěpánova šavle, – 39-2s lože mrtev Mustaf-aga klesne; 39-3a již zakmit’ Vukanův se handžar, – 39-4s lože mrtev Alija se svalí. 105 39-5A již také po chodbách a v síních 39-6vyděšených Turčinů a Turčat 39-7žasný křik a šavlí smrtný drnkot. 39-8A než do půl dostoupilo noci, 39-9Mustafových pět a Alijových 39-10sedm synů ostřím meče sešlo, 39-11bratranců a sluhů nad ně třicet. 40-1Tichá byla noc a odtud dále 40-2ke Jabuku mstitelé se brali, 40-3od Jabuka dál pak k Dubovíku; 40-4z Mustafova rodu, z Alijova 40-5do kořene po vší Černé Hoře 40-6nevěry vše zahubili símě. 41-1Dvě tu jenom pacholátka milá 41-2ještě jsou, dvě Turčata to malá, 41-3Mustafova z pokolení jedno, 41-4z pokolení Alijova druhé, 41-5a ta s pláčem na zemi, hle, kleknou, 41-6ruce malé sepínají, jako 41-7modlit by se pánu bohu chtěli. 41-8„Neusmrťte děťátka nás!“ prosí, 41-9„pro děťátka vaše a pro boží 41-10smilování na živě nás nechte!“ 106 42-1Ani těm však v rozlícení milost 42-2Borilović uděliti nechce. 42-3„Zmiziž,“ praví, „zpronevěrné símě 42-4ze světa až do sledního zrna!“ 42-5A již šavle jen aby je sťala. 43-1Avšak jemu v ruku padá Štěpán, 43-2„Ustaň!“ velí. „Před bohem a světem 43-3neodpustný hřích to, bychom v noci 43-4této, kdy nám zrodila se spása, 43-5nešetřili nevinných my dítek, 43-6milosrdně jich se neujali!“ 44-1Se země pak dítka obě zvedl, 44-2na ruce je, na každou vzal jedno, 44-3ze sirých se domů s nimi vybral. – – 45-1Z rána pak, když nebes na oblohu 45-2svátečné již stupovalo slunko, 45-3na Cetyně vévoda tu Štěpán 45-4spolu s družci stupuje, hle, vzhůru. 45-5Z daleka již monastéru z oken 45-6vladyka je spatřil, a když poznal, 45-7z monastéru v ústrety jim vyšel, 45-8odkud jdou, co nesou, jich se táže. 107 46-1A mu na to vojevoda Štěpán: 46-2„Z večera jsme badňák zapálili, 46-3narození páně poslavili, 46-4v noci sobě spásu založili!“ 46-5O všem, co se událo a kterak, 46-6světitele zpravoval pak otce. 47-1Ten pak zprávu potěšnou kdy vyslech’, 47-2radostným juž odolati slzám 47-3déle nemůž’; každého z nich zvláště 47-4obejmul a ve tvář bílou líbal, 47-5požehnání všechněm své pak dával. 48-1A tu k němu vojevoda Štěpán: 48-2„Hospodáři, báne náš a otče, 48-3ty nám to své požehnání dáváš; 48-4za to slušno, bychom my zas tobě 48-5kořisť, které nabyli jsme, dali. 48-6Hle – tu všechna!“ Řek’ a vladykovi 48-7do náruči Turčata dva vložil. 49-1Milostivě pacholátka z rukou 49-2Štěpánových vladyka dvě přijal, 49-3na svých rukou sám, na každé jedno, 49-4do kostela nes’ a z nepřátel je 108 49-5na přátele světil. Boží hody 49-6zároveň i svaté slavil křtiny. – 50-1Po hodech pak vladyka, než odtud 50-2hrdinové na odjezd se dali, 50-3každému z nich vánočního ještě 50-4naděliti neobmeškal dárku. 50-5Turčata dvě – ty sám sobě nechal, 50-6řka: „Jen v tomto svatém ve znamení, 50-7na něž křtěna dvě ta nevinňátka, 50-8nebeský nám zvítězit dej vůdce, 50-9jiných pak nám zbraní třeba není! 50-10Prozatím však budiž v kostelíčku 50-11zázračnou nám zárukou a znakem, 50-12že ne věčně slunko pode mrakem!“ 109

Kniha Gusle (1882)
Autor Siegfried Kapper