Milí krajané!
Co si asi myslíte,
Že vám budu vypravovat?
O rozbrojích ve světě?
Stříbro, zlato vychvalovat?
Či snad zpívat o válkách,
Které někdy ženské svedly,
Zlostí když na muže zbledly,
O Vlastách a o Šárkách? –
Neboli jak v Africe
Po řece, jenž Nýlem slove,
V rákosové kolébce
K Faraonům metla plove? –
Nikoli! což mně i vám
Po vojnách i po Africe!
Slyšte radš, jak bez různice
O pivečku zazpívám! –
Žena se mne denně ptá,
Jak vždy mohu pívo píti,
Že se jí ta brynda zdá
Samou škodu do se míti!
Zdraví že ním ubývá,
Moudrému že rozum bere,
Plnou kapsu na prach zdere,
A tak zlostně bručívá. –
Já zas říkám: „Ženuško!
Ty s to nejsi moudrá dosti;
Mužům to věř, beruško,
Pívo že má všecky ctnosti,
Jenom když má dobrý zrak,
Otčímem mu sládek není,
Když se jak smetánka pění –
Pak jen blaží! poslyš jak:
Spokojeně živu být,
Jest ta nejzralejší blahost;
Byť bych měl i sprostý kryt,
Nedostane se v něj žalost.
Hleď! a znášli muže jen,
Aby, když v hospodě sedí,
Džbánek laskavě naň hledí,
Jednou nebyl spokojen? –
Zdraví? – i můj Božíčku!
Dokud člověk řádně pije,
Prázní pilně skleničku,
Jazyk v čerstvém pivě myje –
Zajisté mu k duhu jde!
Co je doktor, ani neví,
Lík a prášky jsou mu plevy,
Koupiti je, neví kde.
Co se týče bohatství,
Jež by pívo ztenčovalo –
To je lež! dám svědectví,
Že se pívem zvětšovalo!
Mnohý sládek, než ním byl,
Nosívával holou patu;
Teď – má za sta na se šatů,
Příbuzných pak na sta mil! –
Mimo to tě přesvědčím,
Že, kdo hodným pijcem sluje,
S nejhrubějším vejběrčím
O vážnost se rozděluje;
Každá šenkýřka ho ctí!
Soused, který málo pije,
Darmo víčkem o džbán bije,
Sklepník se jen na něm mstí!
Já však, jak se posadím,
Hned mne šenkýř napřed vítá:
„A! pan kmotr Jarolím! –
Kde pak to zas všecko lítá!?
Kde je děvče? kde je kluk? –
Pan host čeká, žížeň bolí!“
A tak hřmotně v domě horlí,
Až jich svolá celý pluk.
Sama paní Pepička
Přijde ke mně a se klaní:
„Kde je paní Ančička?
Celý den se těším na ni!–
Nesešli pak od čepu?“
Ptá se s pivem jdoucí dívky –
„Snad to nejsou ňáké slivky?
Hned mi pospěš do sklepu!“ –
Vidíš, žínko! to je čest! –
Kdybych tedy pívo nepil,
Nezasloužilli bych trest,
Abych jícen vodou lepil? –
Pročež také říkávám:
„Muži! dokud dýchat smíte,
V bázni Boží pívo píte,
Jako já to dělávám!“