VII. Důvěra nabožného.

František Matouš Klácel

Nikdy se té svaté o příteli náděje nezpusť, Lež že musí ustoupiti pravdě, I smyslená samým ďáblem. Hleď, jak častokrát nebe černé mračno zakrývá, V chvílce malé jích rozžene slunce, Padlá mha den činí jasný. Venkovskou se nedej podobou v temné době šáliť – Vnitru horoucí led kryje kopce, A z kamení jiskra prší. Věčné království věčnému právu a dobru, Darmo je odbojná zloby zpurnosť, Konečně ji hanba stíhne. Množnoruké nebe buřiče zdrtily Zeus a Minerva, Skály na ně převalivše horoucí – Giganti tak zhynou všichni.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

christus, bláha, nebeský, páně, nebešťan, zemský, blahý, schrána, obor, an

447. báseň z celkových 527

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Sv. Gregor Vel. (František Sušil)
  2. 70. Neuzavírejte srdcí. (František Zdobnický)
  3. Smrť sv. Cyrilla. (František Sušil)
  4. S urputností holemého draka (František Sušil)
  5. Útěcha. (Augustin Eugen Mužík)
  6. XXVII. Zmatenosť. (František Matouš Klácel)
  7. BALVANY A KŘÍŽE (Jan Opolský)
  8. Tušení. (Josef Václav Frič)
  9. 283. Navštěv. (Jan Petr Jordan)
  10. Šedá mhla dnes vesmír rouškou halí, (František Sušil)