XVI. Blažená prostota.

František Matouš Klácel

Nádherně nechtěj přáteli vedsti si, Skvostnosti králův trůnu nezávidiž, Obhledávaje blaho pravé, Jen v svědomí to hledej poklidném. Čím víc forem máš přívtělených sobě, Od pravdy tvůj duch více se zdáluje, Jen příměrou ku přírodnému Útěšenosť duše svou nabývá. Aj šelmu zteklou*) pod korunou světa Ostrým bodáním Furie soužejí, Skučícímu na loži děsné Lebky a krev zmučených podávaj’. Volná děsí zas osmělenosť lidu Chtícího nazpět rozmařené jmění, Za prospěchy zabráněné si Pomsty a náhrady žádavého. – Prostá nevinnosť měkce si ustele Na slámě vlastní, nezkalené vinou, Nemá zlata nahrnutého, Však ale má blaženou duchovnosť.

Patří do shluku

jho, potupný, výheň, hřeb, děsný, okov, blasfemie, svíjet, děs, železný

650. báseň z celkových 719

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PUSŤ VLÁDY OTĚŽE... (Louis Křikava)
  2. V ZEMI KONTRASTŮ. (Antonín Sova)
  3. TAK SEBOU NEBUDEŠ (Viktor Dyk)
  4. ČECHY. (František Zavřel)
  5. Minulost. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Lásko moje, vlasti veledrahá! (František Sušil)
  7. V ROKLINÁCH. (Irma Geisslová)
  8. Jak jatý sup... (Jan Evangelista Nečas)
  9. Moderní. (Augustin Eugen Mužík)
  10. AŤ HNU SE KAM CHCI (Antonín Sova)