XXVIII.
Nebe.
Řekl nemoudrý v srdcy svém, není Boha.
Žalm 13, 1.
Patře nemluvný na tě usmiváčku,
Očka nadzemskou pochopiv výřečnosť,
Pohnutým srdcem neomylně vím, že
Plod země nejsi.
Když s citem plným z jara ven vycházím,
Prozu měst hlučných zanechav lhostejnou,
Krása přírodná duchu mému hlásá
Krásu nebeskou;
Když čta nadvšední člověčenstva skutky,
Tam s tebou moudrý jedový kalich píť,
Býti tam na kříž přibitý za pravdu
V zápalu žádám.
50
Sílu nahlížím v sobě dostatečnou,
Rádš za vlasť umříť a za právo lidstva,
Nežli být zrádcem maje hojno jísti
V slávě hanebné.
Souženou v slzích vida cnosť se právem,
Tutlanou schvální vida pravdu šálbou,
Prospěchům lidským krvavým zlosynstvím
Chystati vazbu:
Pomstu nadzemskou hněvivý svolávám,
Zhůru k bezčasné moci duch se zdvíhá,
Takto nahlížím, nebe což nazívámnazívám,
Bájka že nejní.
51