DUBNOVÁ VZPOMÍNKA.

Antonín Klášterský

Že člověk umřít nemůže, když čeká, vždy slýchal jsem. Sám ještě mladý hoch, jsem musil jednou z domu do daleka, co každou chvíli otec skonat moh, neb těžký neduh uvrhl jej v lože. To byla cesta tehdy, milý Bože! Za dva dni zpět jsem. „Otec?“ – „Od včíra již bez smyslů je, mře a umírá, a nemůž skonat.“ Všichni kolem stáli, má matka, bratří, sestry – zápas stálý. Jen já jsem scházel. Potichu jsem vstoup. Tu otec oči zvrácené již v sloup zas pootevřel, hlavu sklonil trochu a vzdych a zhasl. „Čekal na tě, hochu!“ má matka řekla, vypuknuvši v pláč. Hle, jaká síla duše, která radš dál trpí, zkouší, než by odletěla bez rozloučení z chladnoucího těla. Ó, tenkrát zřel jsem, smrt jak hlavu sklání, jak silnější je nad ni milování.

Patří do shluku

ježíš, kristus, kristův, golgota, kříž, spasitel, ježíšův, hostie, hřeb, páně

866. báseň z celkových 874

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. KDE JSME SI HRÁLI, BYL I RÁJ I ZLO (Antonín Sova)
  2. MALÁ KŘÍŽOVÁ CESTA (František Odvalil)
  3. VIII. Dcerka Jairova – Lazar. (Jaroslav Vrchlický)
  4. POLSCE. (Jan Spáčil-Žeranovský)
  5. Dcera Jairova. (František Leubner)
  6. KŘÍŽOVÁ CESTA (František Odvalil)
  7. XXXIII. Život mnou smýkal, rval mne a sápal, (Petr Křička)
  8. NA HROBĚ (Božena Benešová)
  9. NE, NEVĚŘÍM (Antonín Sova)
  10. De profundis (Xaver Dvořák)