IV. PÍSEŇ RÁKOSÍ.

Antonín Klášterský

Slyš, rákos šumí zticha a smutně šelestí, tak jako když to vzdychá kdos pod ním bolestí. To děckem naším asi se na dně zbudila a zlaté rve si vlasy tam víla spanilá. Spí, hlavu na své hrudi, kdes v tmavé hlubině, a dítěte hlas zbudí ji ze sna jedině. Tu rozhlédne se, bledá jak plachý noci stín, a zasténá, když shledá, svůj prázdný spatří klín. A strom se chvěje skrytě i celá hladina, jak pláče pro své dítě ta bledá Undina.

Patří do shluku

leknín, vodní, hladina, tůně, rákosí, tůň, vodník, rusalka, sítí, rákos

35. báseň z celkových 708

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. DOJMY A NÁLADY (František Odvalil)
  2. None (Karel Leger)
  3. TICHO V LESE. (Antonín Klášterský)
  4. TAJEMSTVÍ (Alfons Breska)
  5. U RYBNÍKA. (Antonín Klášterský)
  6. Verše večerní. (Emanuel z Čenkova)
  7. Asyl v lesích. (Alois Škampa)
  8. PRAMEN. (František Taufer)
  9. Leknín. (Rudolf Richard Hofmeister)
  10. Černá tůně. (Jaroslav Vrchlický)