TOUHA PO SAMOTĚ.

Antonín Klášterský

Dřív snílek nesmělý, jenž sníval v jizbě svojí a myslil, pracoval, až s ní jak s hrobem srost’, teď cítím, každým dnem, jak víc mne k sobě pojí a poutá růžemi a váže společnost. Znám kouzlo večerů, kdy hovor plyne se rtů a lehce spřádá se jak pavučiny nit, již trhá jenom smích a živý polet žertu, jenž, motýl prchavý, se nedá zachytit. Znám vlídné úklony, žen úsměvy, hru očí i píseň přemnohou znám z jejich klavírů, narážky škádlivé, jež potutelně vskočí, ty blesky bez hromu, ty bouře bez víru. Znám lásku oddanou, jež tkví, kdy vše se kácí, stisk přátel upřímný a nelíčený znám, já vím, co byli mi, jsou v bolesti a práci, kdy duše nadšením se zvlní k hlubinám. A přec bych častokrát zas rád snil ve své síni a zpíval, neznámý a utajený všem, jak skřivan, při zpěvu jenž oblakem se stíní a může aspoň snít, že poslouchá ho zem.

Patří do shluku

babí, vlákno, pavučina, pavouk, nit, nitka, léto, opříst, jeseň, opřádat

144. báseň z celkových 377

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. DĚTSKÉ SNY. (Jaroslav Vrchlický)
  2. TŘI JIZBY. (Antonín Klášterský)
  3. Duma listopadová. IV. (Adolf Heyduk)
  4. Starý brachu! (Josef Václav Sládek)
  5. Pavouk. (Alfons Breska)
  6. VI. Smrtničko, milá kmotřičko, (František Leubner)
  7. Z čeho žijem ze dne den: (Vladimír Frída)
  8. II. Snů těžkých plna je ta alej tmavá, (Jaroslav Vrchlický)
  9. STARÁ PANNA. (Karel Skřivan)
  10. SMUTEK. (Jaroslav Vrchlický)