PAVUČINA.

Antonín Klášterský

Tkám a tkám své dumy sítě, až i žít se zapomíná, a co je to všecko, dítě, nežli jemná pavučina! Pavučiny nitky šeré na zlaté se záři sloní, ale vím, že sotva které asi srdce chytím do ní. Potrhá ji vítr v letu, příští čas ji smete k zemi, ale nechť – já tkám ji, pletu, a co dál – to jedno je mi. Tkám a tkám ji ze hlubiny, někomu snad přec je stkána, někdy trochou pavučiny hluboká se zcelí rána.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

babí, vlákno, pavučina, pavouk, nit, nitka, léto, opříst, jeseň, opřádat

13. báseň z celkových 377

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. DĚTSKÉ SNY. (Jaroslav Vrchlický)
  2. EPITAF SOBĚ. (Jaroslav Vrchlický)
  3. JAK OLTÁŘ BEZ BOHA... (Bohdan Kaminský)
  4. Muška. (Eliška Krásnohorská)
  5. JEMNOU PŘÍZI MLADÝCH SNŮ... (Antonín Klášterský)
  6. MŮJ ŽIVOT (Karel Václav Rais)
  7. VI. Smrtničko, milá kmotřičko, (František Leubner)
  8. VII. Má bába měla herbář (Antonín Klášterský)
  9. VI. Zde „alej vzdechů“! Ruku na kordísku (Jaroslav Vrchlický)
  10. Kdys v dumách... (Růžena Jesenská)