CESTOVNÍ PÍSEŇ.

Antonín Klášterský

Ať se to míhá, honí a stíhá, pole i les, večery, jitra! Nechci být zítra, kde jsem byl dnes. Jedeme, jedem’ polí, luk středem, kde voní květ, volni jak ptáci, za námi ztrácí celý se svět. Vesnice kynou, vesnice minou, kostel i věž, pole zas, pole, úhory holé, kam oko pneš. Sbíhavé meze, volů pár žeň; hejno vran v děsu ulétá k lesu, zapadá veň. Z dálky jen kmitne v záři své třpytné rybníka kus; k rokli se kloní, oči si cloní pasačka hus. Z aleje stinné v slunci ti kyne rudých pár střech; zámek to? dvory? Lokáš jen, chorý, starých lip dech. A teď se řeka pod námi vzteká, divoká dnes, pění se k mlýnu ve olší stínu přes starý jez. Vše mizí hledu, k předu jen, k předu, výše a výš, z dálky už hory, prastaré bory modrat se zříš! Hluboko dole luka i pole, šílený cval! Hřmíme již vlakem divokým mrakem přes hlavy skal. V hluboku duše v samoty tuše tiší se bol, jak se to míhá, padá s ní tíha jak mlhy v dol. V divém tom letu na horstva hřbetu v závrati cest, v šíru a jase po dlouhém čase volno mi jest! A když si v jízdné cesty vlak hvízdne do horských čel, jakoby šťastný výkřik ten hlasný z prsou mi zněl!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

117. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PODZIMNÍ NÁVŠTĚVA (Antonín Sova)
  2. DOMOV (Božena Benešová)
  3. Šotek z hor. (Emanuel z Čenkova)
  4. Noci na venkově. (Jaroslav Vrchlický)
  5. 6.   Jdu první jarní den tiše světit k lesu, (Stanislav Kostka Neumann)
  6. USCHLÝ STROM. (Antonín Sova)
  7. SOBOTNÍ VEČERY. (Adolf Červinka)
  8. U LESA (Karel Dostál-Lutinov)
  9. V kraj sesmekly se dlouhé stíny steré (Jiřík Luděk Moravský)
  10. Moje jaro. (Emanuel z Čenkova)