ROMANCE O MINULOSTI.

Antonín Klášterský

V své tiché síni seděl muž a v denní zář a v noci hluš on nepohléd’, jen skláněl tich se nad starými svazky knih. Tu ozval se kdys blízký krok, a vešla dívka, štíhlý bok a smavé líce, zlatý vlas a v očích modrý dětský jas. A přistoup’ blíž a pravil host: Ó, pohleď jen, jsem Přítomnosť, slyš píseň moji, žití hlas! A on řek drsně: Nemám čas! Pak přešlo mnoho, mnoho let, a z muže byl už bílý kmet, však dosud čilý, vážný, tich se skláněl k svazkům starých knih. Tu klepá kdos – ta proměna! Teď vešla k němu stařena, jak z pergaménu žlutou líc, a on jí vyšel chvatně vstříc. „Kdo jsi, ach, pověz!“ – Minulosť! děl belhající, chvějný host. Tu ronil slzy dobrý kmet a hledal krásy zbylý sled...

Patří do shluku

dědeček, babička, vnouček, babiččin, povídat, stařenka, vnučka, staroušek, dědoušek, vnouče

123. báseň z celkových 211

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Zpívající bída. (Xaver Menhard Litoměřický)
  2. K. V. RAIS. (Karel Mašek)
  3. Dědouškova věštba. (Beneš Grünwald)
  4. LEGENDA. (Antonín Sova)
  5. Starec. (Josef Wenzig)
  6. LIII. Mimo les volně si kráčím, (Adolf Heyduk)
  7. O tom našem dědečkovi. (Hanuš Věnceslav Tůma)
  8. Zlatá kniha. (Antonín Sova)
  9. Bába se modlí. (Josef Václav Sládek)
  10. Poutnické. (Václav Antonín Crha)