JIHOČEŠTÍ SEDLÁCI.

Antonín Klášterský

Rád jihočeských sedláků mám tváře vyholené, osmahlé, zrudlé do máků, nos, jenž se hrdě klene. Žití se velká moudrost v nich se silou, vzdorem mísí – na starých mincích bronzových jen spatříš také rysy. Je v kostele zřím sehnuté, zjasněné, když se oře, a tvrdé tak a nehnuté, když bije do nich hoře. Ten dvakráte již vyhořel, ten statek ztratil hojný, dva syni tomu padli, žel, ten mrzáka má z vojny. A v jejich tvářích velký klid, bol nevyčteš v jich hledu, je třeba žít, je třeba sít – a tak jde dál vše k předu. Ten sedmdesát stár již let, vůz strhne na úbočí, ten o svatbě své vnučky v střed tančících bujně skočí, jak příroda, k níž v hluboku jim dětská láska leží, jim dává radost potoků, a klid své pláně svěží. Na trávě ležím u lesa a dívám se, nechť po sté, jak sedlák seje. V nebesa až, zdá se mi, on roste. Jak světa všeho tíž a bol by byl vzal na svá bedra, jak chléb když rozhazuje kol všem ruka jeho štědrá...

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

887. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. None (František Serafínský Procházka)
  2. MŮJ RODNÝ KRAJ. (František Taufer)
  3. CHLÉB NÁŠ VEZDEJŠÍ. (Jan Opolský)
  4. Zlatými poli. (Antonín Klášterský)
  5. Oráč. (Adolf Heyduk)
  6. Na bojišti lipanském. (Adolf Heyduk)
  7. PÍSEŇ O ŽNÍCH. (Karel Dostál-Lutinov)
  8. LIDSKÉ MUKY. (František Serafínský Procházka)
  9. Jde cestou poslední muž dobročinný, ( H. Uden)
  10. Na Krasu. (Růžena Jesenská)