V zimě.

Antonín Klášterský

Před starým stromem, sbírajíc klestí, stanula žena vrásčitá, vzpomíná svého smutku i štěstí, o jaru, zimě přemítá: Ty, starý brachu, býval jsi mladý, zelená byla každá sněť, nu, jsou tu léta jak u mně tady, ach, co kdy bylo a co teď! Rostli jsme spolu, sestárli oba, přelít’ věk hlavu tvou i mou, žili jsme, žili, teď přijde doba, že nás, dva stromy, podetnou. Oba jsme staří, oba se chvějem’ únavou, léty, zimami, není už jinak s života dějem – rostou už mladí před námi. Bouře tě rvaly za léta znoje, a mně bol mnohý brázdil líc, tvoji klesť sbírám, a srdce moje též jen klesť suchá – pranic víc. Ale než lehnem’ na staré pleci, ale než padnem’ na tu zem, viď, brachu, v zimě někoho přeci ještě tou klestí zahřejem’!

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

752. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. LXXVII. Toulkami umdlela noha. (Adolf Heyduk)
  2. 24. Místečka známá z předešlého léta (Vojtěch Pakosta)
  3. Blahopřání novomanželům. (Beneš Metod Kulda)
  4. XX. Jako pod poduškou jaré dítě (Adolf Heyduk)
  5. Požehnání. (Adolf Heyduk)
  6. CESTOU NA RADHOŠŤ (Josef Kalus)
  7. Ven! (Adolf Heyduk)
  8. None (Adolf Heyduk)
  9. Sýkora. (Adolf Heyduk)
  10. None (Adolf Heyduk)