NA NÁBŘEŽÍ.

Antonín Klášterský

Hle, celá Praha v skvoucím záře plamu je velikému rovna drahokamu. Jak tichý úsměv slunce pablesk leží na jehlancích a na kopulích věží. Na domech, střechách, štítech zubovatých a na oknech se chvěje celých zlatých, Na chrámech, kde spí reci sen svůj hebký, a chorál letí přes jich bílé lebky, Na klášterech, kde v duhu, barev tříseň je v knihách vrytá stará česká píseň, Na palácích se v jeden ruměn slívá – zda kámen sám se studem uzardívá? A ve dvou oknech hradu v řídké mlze se třpytí to jak veliké dvě slze...

Patří do shluku

petřín, ulice, nábřeží, hradčany, chodník, dlažba, svítilna, ulička, chodec, okno

190. báseň z celkových 552

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Můj domov. (Josef Svatopluk Machar)
  2. Západ slunce nad Prahou. (Josef Kuchař)
  3. LETNÍ NOC. (Pavla Maternová)
  4. V LISTOPADOVÉM SLUNCI. (Adolf Bohuslav Dostal)
  5. Sonet o noci v květnové neděli. (Josef Svatopluk Machar)
  6. Západy. (Emanuel z Čenkova)
  7. Ticho nedělní je všude znáti; ( H. Uden)
  8. SONETY ZVÍKOVSKÉ. (Antonín Klášterský)
  9. O jedenácté hodině. (Josef Svatopluk Machar)
  10. KYTKÁŘKA. (František Kvapil)