Západy.

Emanuel z Čenkova

Ty chvíle mívám rád, když nad Hradčany v kraj nebes, jenž je žhavým lemem tkaný, se chýlí velké slunce níž a níž a na tlum palácův a vážných věží, kde dávných staletí prach šedý leží, čistého zlata plnou lije číš. A nad střechy a starých domů štíty se zdvihá velebně dóm obrovitý jak časů trpkých světec kamenný, nad kterým slunce v zářném světlém kole jest podobno mohutné gloriole – nad svatou hlavou oblouk plamenný! Když celý západ žhavou krví hoří a slunce tone v červánkovém moři jak oheň vlitý růžím na květy, tu procitnou zas tiché Hradčany a s čela, na němž děje napsány, jim zmizí spánek, v nějž jsou zaklety. – – V nich život vymřel, síly mají málo; však v rudém obzoru zvěsť možno číst, co kdysi krve české vždy to stálo, než napsán dějů našich jeden list.

Patří do shluku

petřín, ulice, nábřeží, hradčany, chodník, dlažba, svítilna, ulička, chodec, okno

20. báseň z celkových 552

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Můj domov. (Josef Svatopluk Machar)
  2. Na Hostýně. (František Táborský)
  3. NA NÁBŘEŽÍ. (Antonín Klášterský)
  4. Malostranská skizza. (Antonín Sova)
  5. DVA VĚKY. (Antonín Klášterský)
  6. Ekloga. X. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Západ slunce nad Prahou. (Josef Kuchař)
  8. SONETY ZVÍKOVSKÉ. (Antonín Klášterský)
  9. HRADČANY V MLZE. (Antonín Klášterský)
  10. Stará a nová Praha. (Antonín Sova)